#1 Tvůrcovské noviny ~ k ranní kávě
Ranní básnění, trocha dumání, podnikavkosti, pohanských zvyků a tradic, jedno taneční zamyšlení následované zakavkováním mozkových obvodů a moudro v artu (bo co by to bylo za noviny bez komiksu!).
Vážené a milé čtenářstvo,
a je to tu! Co se před rokem jevilo jako zbožné přání, je nyní onlinově k mání. Přes léto jsem sesbírala kreativní a tvořivé duše ve svém okolí a společně jsme dali dohromady tyto Tvůrcovské noviny.
Jelikož a protože tvořivci produkují písmenka tak, jak jim je Múzy na papír přinesou, budou i noviny variabilní a nikdy pro vás nebude psát zcela stejná sestava. Píšeme a tvoříme proto, že nás to baví. Psát na sílu by nedělalo radost ani nám, ani vám. Každé vydání tak bude překvapením - jak pro nás, tak pro vás.
Zde je nutno zmínit, že i když se nestihli pro toto číslo rozepsat všichni, co pro tvorbu zvedli v létě psací brk, zaslané příspěvky přivedly svou délkou Substack k mírné depresi... Noviny jsou tudíž rozděleny do dvou vydání - jedno vám bude zpříjemňovat popíjení ranní kávy, a to druhé vychutnávání odpoledního čaje o páté.
Děkujeme, že Tvůrcovské noviny čtete.
Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Hvězda jménem Pelyněk ~ Jan Wranimir Vrána
Vždycky, když se stane nějaká událost, ke které se dá najít historická paralela, najdou se tací, kteří náhle „prozřou“ a vidí věštecký potenciál i u věcí, které snad původně neměly ani tu nejmenší ambici na něco podobného aspirovat. A leckdy stačí i paralela velmi nezřetelná, jak o tom krásně pojednává např. Chvalozpěv na Leibowitze od Waltera M. Millera.
V roce 1986 a v letech následujících se našla řada takových, kteří náhle prozřeli a našli „věštbu“ černobylských událostí v Bibli. Název města Černobylu odkazuje na rumištní rostlinu černobýl, tedy pelyněk černobýl. V kontextu s popisem apokalypsy ve zjevení svatého Jana to najednou dávalo smysl:
„Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny.“
Senzace byla na světě.
Jenže… není pelyněk jako pelyněk. Představa, že pisatel oněch řádků měl vizi výbuchu jaderné elektrárny o dva tisíce let později je jistě lákavá, ale nepříliš pravděpodobná. Spíš by se mohlo zdát, že jméno hvězdy mohla autorovi vnuknout volná asociace z pohárku na stole. Na zažívání, podporu chuti k jídlu, proti parazitům či jako přísada do vína byl již ve starověku využíván pelyněk pravý. V malém množství má léčivé a blahodárné účinky. Ve velkém množství však pelyněk působí jako halucinogenní jed. To je i důvod, proč je absinth (obsahující výtažky z pelyňku) v řadě států zakázaný.
Kdo někdy četl zjevení Janovo, asi mi dá za pravdu, že autor musel halucinovat velice silně. Bez znalosti souvislostí s vlastní intoxikací a při troše náboženského založení však takový stav mohl snadno působit jako zjevení. Jako boží snaha předat nějaké důležité sdělení, hodné zapsání a uchování pro další generace.
Takže – není náhodou celá ta vize konce světa jen náhodná otrava pelyňkem?
PODNIKATELSKÉ POHLEDY PODNIKAVKY
Zamyšlení - Recyklace a upcyklace obsahu ~ Alice Kavková
Nerecykluje se jen plast, papír nebo sklo, ale i obsah. Protože napsat a využít něco jen jednou je taky plýtvání. Jak to děláme v našem rodinném deskovkářství 4 Kavky? Máme herní vydavatelství, vydáváme deskovky. Nemáme kamenný obchod, ale jen e-shop. Lidi k nám na stránky přivádíme hlavně díky všemožnýmu obsahu (newsletter, blog, YouTube kanál, časák, socky...). Neplatíme jen drahý reklamy, ale především tvoříme chytře a poctivě obsah, kterej lidem dává hodnotu, takže jim stojí za to si pro něj chodit. A kdo se staví pro obsah, často i nakoupí. Jsme obsahoví podnikatelé.
Když si dám práci s 4letterem – newsletterem o hrách a hraní (vychází jednou měsíčně a je dlouhej jak Lovosice), rozsekám ho pak na prvočinitele a zrecykluju do všech světovejch stran. Je to newsletter o moderních deskovkách, kterej má stabilní strukturu. Na začátku je hra nebo téma měsíce, což je hlavní část. Z toho je pak článek na blog, kterej odpromuju na sockách (FB a IG). Pak jsou v newsletteru střípky z deskoherního světa, ty taky proženu přes socky, ale víc prostoru nedostanou, protože je to většinou pěna dní.
Na konci newsletteru je vždy hromádka nových slangových výrazů, který sbíráme, ty pak frčí do velkýho slangovýho deskoherního slovníčku a z mnohých z nich vzniknou jednoduchý grafiky na socky (FB, IG) – co grafika, to jeden výraz a vysvětlení, co znamená – a ty nejlepší necháme ilustrovat. Z takových obrázků jsme v roce 2022 udělali sadu deskoherních pohlednic. Což už vlastně byla upcyklace obsahu. Ze slov vznikla ilustrace, z ilustrace fyzický produkt.
Nejsložitější upycklace byl tištěnej časák, ve kterým byly některý ty hlavní články prvotně publikovaný v newsletteru. Pro účely tištěnýho magoše bylo třeba texty notně pokrátit a celkovitě upravit, ale prostě časák vznikl z ročního newsletterování. A to chceme dělat dál. Z ročního psaní 1 novej časák. Toho prvního jsme vytiskli 2000 a rozdávali je ke každýmu nákupu u nás. Je to hezký promo, zajímavej marketing, a přitom obsahová recyklace a upcyklace.
KOLO ROKU
~ Lucie Deutsch
Kolo roku není starý koncept, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jedná se o cyklus wiccanských svátků, který vznikl v 50. letech 20. století. Inspiroval se však starými solárními a zemědělskými svátky napříč evropským kontinentem, zvláště keltskými a germánskými.
Mnohá novopohanská a new age hnutí mimo anglosaský okruh Kolo roku dále rozvíjejí a přizpůsobují svým vlastním potřebám. Například u nás jej novopohané propojili se slovanskou mytologií (tzv. Slovanský kolovrat). Dochází k jejich propojení s živly, archetypy a dalšími koncepty.
Pro mne samotnou je Kolo roku nejvíce naladěním na přírodu a její rytmy. Věřím, že pokud se jimi inspirujeme, vneseme o něco víc harmonie do našeho života.
Ve svých fotografiích jsem se snažila všechny tyto aspekty propojit, zároveň v nich najít místo pro tradice, které se často dodnes zachovaly. Nechala jsem se však vést i vlastní fantazií a díly jiných autorů (filmy, písněmi a hlavně speciálně vytvořenými autorskými vonnými esencemi Šárky Hájkové pro každý svátek).
~
Mabon, aneb Vítej, podzime!
Možná se to letos nezdá – je takové teplo, že se dle naší nátury buď sluníme, anebo schováváme ve stínu. Ani vlahé noci nenapovídají, že by mělo léto předat svou vládu. Přesto jasně vidíme, že se dny zkracují. A dnes, 23. září, jsou den i noc přesně v rovnováze. Dneškem se překlápíme do temnější poloviny roku.
Pojďme si něco povědět o čase okolo svátku Mabon, podzimní rovnodennosti.
Vnímaví pozorovatelé zachytí první náznaky. Kolem nás už se na zemi povaluje první barevné listí. Příroda bude pomalu uvadat, slunce slábnout. Ještě ale není čas myslet na pochmurné chladné večery a sychravá rána. Je stále čas slavit. Slunce ještě září, i když ne v plné síle. Tyto dny se nesou v hřejivých barvách teple zelené a zlatavé, až se postupně listí dubů, habrů, javorů a buků zbarví do roztodivných odstínů hnědé, červené, žluté a oranžové... aby pak pomalu spadalo a přivítalo další období v tomto roce, dušičkové.
Podzim je přelom, kdy z venku přecházíme dovnitř, ale ještě se rádi necháme pošimrat sluncem. Na zahradách kvetou barevné hvězdnice, zlatobýly, letničky se těší z podzimních paprsků a růže často do zámrazu ještě na chvíli vykvetou.
Sbíráme podzimní plody – jablka, ořechy, zeleninu – a sledujeme, jak příroda v posledním ohňostroji rozprskne své barvy, aby se pak poddala zaslouženému odpočinku. Těšíme se z burčáku, jablečných koláčů a toho, že si večer zapálíme svíčku.
Je to období hojnosti, čas, kdy se můžeme zaměřit na vděčnost, poděkování za to, čeho jsme dosáhli, na co jsme hrdí, rekapitulujeme, co pěkného jsme zažili. Naši předkové pořádali v tomto období hody, kdy oslavovali sklizeň pod střechou a konec náročného období zemědělských prací. Oslavme tedy i my plody naší práce.
~
Tipy na oslavu:
ochutnejte burčák, čerstvě lisovaný jablečný mošt nebo jiné dary, které teď příroda nabízí
ozdobte si domov, v němž budete opět trávit mnohem více času
uspořádejte setkání s přáteli, kde každý přinese něco drobného buď z letošní úrody, nebo prostě jen s dobrým úmyslem uvařené, vytvořené či koupené
povídejte si o svých zážitcích z léta a o tom, co se vám během roku povedlo
VÁŠEŇ V POHYBU
Kdy jsme jako ženy ztratily tuhle úžasnou schopnost? ~ Markéta Polášková
Musím se podělit o krásný zážitek a zároveň zamyšlení…
Letos jsem poprvé otevřela (s mírnou nervozitou) kurz flamenca (spíš takové taneční přípravky) pro děti od 6 do 10 let. Od první lekce zjišťuji, že možná nejvíc se učím já.
Fascinuje mě dětská spontaneita, jejich absolutní prožívání přítomnosti, nadšení, tryskajících emocí, energie…něco, na co u „dospěláků“ nejsem zvyklá a musím to z nich páčit heverem.
Nicméně – na konci poslední lekce se na mě holčičky vrhly, obejmuly mě a já toho využila a zeptala se jich, co se jim během lekce nejvíce dařilo, co jim nejvíc šlo. Chtěla jsem je samozřejmě nenápadně motivovat k tomu, aby se naučily samy na sobě najít něco pozitivního, umět se ocenit.
První holčička se na mě vážně podívala a její odpověď mě úplně odzbrojila. „Mi šlo úplně všechno.“
Postupně se přidávaly i ostatní a všechny svorně tvrdily, že jim šlo všechno.
No! Přece!
Holčičky se vůbec nepotřebovaly naučit, jak se ocenit, ony to umí! Ale když se na stejnou věc zeptám dospělých kurzistek, asi si dovedete představit, že obdržím diametrálně odlišné odpovědi.
Takže zamyšlení na závěr – kdy se v nás ženách potlačí tahle úžasná schopnost vidět sama sebe jako dokonalou, úžasnou bytost, které prostě jde všechno? Samozřejmě nemyslím ten extrém, kdy má někdo o sobě nezdravě vysoké mínění zcela neodpovídající realitě.
Přála bych všem ženám, aby se na konci každého dne na chvíli zastavily, položily samy sobě otázku „co se mi dnes podařilo, co mi dnes šlo, z čeho mám radost?“ a uměly si na ni odpovědět, i kdyby to bylo třeba jen to, že 20x přebalily malé miminko, že vstaly jako první, namazaly dětem sváču do školy, samy šly do práce, a po práci se znovu postaraly o rodinu, nebo že našly odvahu k podnikání, že zašly s dětmi k zubaři a ustály jejich strach, že vyřídily otravné papíry na úřadě, NEBO že dokázaly odpočívat, že si udělaly čas jen pro sebe.
Flamenco pro mě už dávno není jen tanec, je to pro mě cesta sama k sobě, i k dalším lidem, k vlastní sebehodnotě, k psychickému i fyzickému zdraví, stále mě učí a posouvá.
LUŠTĚNKA MĚSÍCE ZÁŘÍ
~ Martina Kavky
Dnešní luštění se nese v duchu divadelního slangu. Tápete? Slovník pomůže 😉
ART Z BUCHTÍ RODINY
~ Martiny Müller Ondrušové
ŽIJU s RUDOU. Z Rudy padají různé věci. A nedávno z něj vypadlo toto MOUDRO!
Tímto končí ranní vydání našeho tvůrcovského plátku. Snad jste si ho vychutnali stejně jako vaši ranní kávu.
Těšíme se odpoledne na přečtenou!
Vaši pisálci