#10 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté
Odpolední haiku, cestování 0.2, přítomný svět vědomí, léto u vody, stěhování, červnový akronym a vědmino moudro na závěr
Vážené a milé čtenářstvo,
s pátou odpolední se do vašich rukou již tradičně rozletí naše odpolední noviny. Vážně, nevážně, zadumaně i věštecky skládaná písmena k vaší i naší potěše.
Příjemné čtení!
Červnové číslo novin vám přiletí do schránek v sobotu 20. července.
Děkuji, že Tvůrcovské noviny čtete.
Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Cestování 0.2 ~ Tereza Kowolowská
Když vypadáte jako exot, prostě víte, že vás celníci zkontrolují. Protože s tatíčkem sdílíme stejné nadšení pro botanicko/bilogické vzorky, jsme už protřelými pašeráky barevných šutříků, kusů polámaných mušliček, divně tvarovaného klacku a rozjetého usušeného hmyzáka. A zároveň víme, že přesně nás vybere namátková letištní kontrola k inspekci zavazadel. Prozatím jsme vždycky všechno uhráli na bezelstný úsměv a zejména na silně zapáchající obsah batohu. I celníci mají pud sebezáchovy a nikomu se nechce trávit šichtu nořením se do epické haldy fusaklí, které prošly měsícem v džungli... V SANDÁLECH! K tomu všemu bych připočetla legendární flegmatismus. Když na tatínka začal na letišti zuřivě štěkat služební celnický vlčák, táta ho odbyl slovy „Čuš ty pičo“ a spokojeně pokračoval dál k našemu gatu. Pes byl zjevně zaskočen, zakuklenci s automatickými zbraněmi evidentně taky. Věřím, že natočit to a zveřejnit na sociálních sítích, můj drahý otec v kostkovaných šortkách a s šedými ponožkami v sandálech bude hvězdou všech anarchistů.
Dalším maskovací tahem je strategie „zlobivá holka“. Žádné množství naškrobených bílých košil mě už nevyseká ze sekce „deviant“— což taky není nezbytně špatná strategie. Pár let nazpátek jsem letěla za kamarádkou bydlící v cizině a ta si přála ode mě mít tetování. Trabl byl v tom, že já škrt si zaplatila pouze příruční zavazadlo, které musí nutně projít rentgenem. Strojek jako takový problém není, ale jehly by se asi kontrole moc nelíbily — nic na tom, že současné jehly do rotačních strojků jsou schované v plastové cartridgi a mají asi cca 5 mm... tady ubodat tím pilota by trvalo proklatě dlouho a asi byste první odpadli vy na ukrutnou křeč v zápěstí. Nicméně když se objeví tetovací strojek, budete asi dotazování na jehly a to je trabl, kterému bylo třeba se vyhnout. Většinu vybavení jsem tedy rozprostřela do fotografické brašny spolu s nabíječkami a elektronikou a vzpomněla jsem si na to, že starší a životem protřelí tatéři se novému typu tetovacího strojku (jaký jsem měla já) posmívali, že vypadá jako dildo. Výborně! V nejbližším sex shopu jsem si vyprosila nějaké obaly od erotických hraček a strojek do toho hezky zabalila. Když můj batoh projížděl rentgenem a mně šacovali kapsy, bylo vidět, jak paní za obrazovkou skenu zpozorněla a začala dumat, co že je ten kovový podlouhlý objekt. Pak na mě hodila zkoumavý pohled a pantomimou zasignalizovala neomylně dotaz „mrdadlo?“ Já jsem nasadila ruměnec a přikývla. Dáma u skenu se zatvářila chápavě a s vševědoucím úsměvem „my holky víme“ mi popřála opravdu krásnou dovolenou.
Při předposledním výletu se mnou málem spadlo letadlo (z mého osobního úhlu nepřeháním, protože došlo i na myšlenku „nechci zemřít jako panna“, ale okolo seděli jen opravdu nehezcí mongolové — pardon hoši — a letušák byl zcela určitě gay. Tak jsem si zachovala počestnost doslova i před bránou nebeskou). Takže na poslední let bylo potřeba přibalit trochu rumíku, pro povzbuzení ducha. Jenže malá originální kolkovaná placatka má větší než povolený objem tekutin a kupovat si panáky v desetitisících za nekřesťanský peníz není hodno mých židovských kořenů! Bylo tedy třeba improvizovat. S předstihem jsem zakoupila a vypotřebovala cestovní balení mýdla a nahradila sprchový gel rumem. Vše proběhlo hladce a duševní vzpruha naštěstí nebyla potřeba. V Norsku jsem pak zjistila že tuzemák smrdí jako sprcháč Extra Power eukalyptus fresh for men a nebyl to úplně lahodný bouquet . Navíc mi pak došlo, jak by se asi tvářili spolucestující v letadle, kdybych vedle nich začala pít mýdlo?
Nevadí. Nedávno jsme s kamarádkou úplně omylem koupily letenky do Japonska... protože byla fakt levné, no. Zatím vše začalo tak, že nám odmítli ubytovat ve dvou hotelech s vysvětlením, že musí brát ohledy na jiné hosty a obecnou japonskou obavu z tetování, potažmo z jeho nositelů a provázanost s místní mafií a podsvětím. Následně nám navrhli alternativu, že pokud si tetování zakryjeme náplastí, snad by to šlo. Drazí přátelé, pokud si já a kamarádka taktéž, zakryjeme tetování náplastí, budou se hosté bát ne Jakuzy ale Imhotepa. Nicméně se nebojím, že by tenhle výlet byl nuda! Zůstaňte na příjmu a já se opět přihlásím s výčtem kulturních faux pass. Jo a na rum už mám nový postup — ony se totiž ve večerkách prodávají jednorázové panáky, kteréžto obvykle kupují převážně bezdomovci a láskyplně jim přezdívají „jogurty“. Kolik jogurtíků potřebujeme na dvacet hodin letu?
PRINCEZNA BOJOVNICE ZE ZEMĚ POD VLNAMI
KAVČÍ MEDAJLONEK
Léto u vody aneb kousek moře na Periferii ~ Hanka Valentová
Prázdniny na dosah ruky. Máme sdílenou a velmi rozšířenou hlubokou lidskou touhu navštěvovat pláže a teplé jižní krajiny. Milujeme moře. A přitom je na místě zhusta nesnesitelné horko, draho, je to daleko, jede se tam v zácpě (kde je ještě větší horko) nebo vlakem (kde jsou zamčené záchody), na pláži jsou slunečníky ve třech řadách, hlasitá hudba, rudí břichouši a pořvávající děcka, všude je písek a voda lepkavá. Co je na tom tak úžasného?
Možná prostě máme někde zapsané hluboko v duši, že milujeme moře. Uklidňující modrou barvu, proměnlivost, klid i bouřlivost, nekonečné dálky na které se nedá vkročit. A taky racky a červenobíle pruhované majáky a trika plavčíků. Světlebledý písek. Nekonečné nebe. Vlastně docela prázdnou krajinu bez lidí. Možná jezdíme k moři proto, abychom mohli nabrat do vzpomínek ty barvy dýchající létem a hlavně, abychom mohli kamarádům ukazovat ty úúúúúúžasné fotografie, ze kterých je přímo hmatatelně cítit slaný vzduch.
Přináším kavčí soubor idylických fotografií inspirovaných letními barvami a plážovou estetikou, z místa, kde bylo moře naposledy v druhohorách. Totiž jedná se o nádraží a cukrovar v Praze — Čakovicích.
Foceno loni v magický první den prázdnin. Já vím, že opravdu málokterý čtenář Tvůrcovských novin, je dítko školou povinné, ale ty prázdniny v nás prostě zůstávají až do důchodu. Periferie. Léto. Prázdniny. Dívejte se kolem sebe!
TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ
Stěhování v sobě ~ Zuzka Vránová
Přeskládávám sebe sama...🙃
Je tohle Trocha sociálna? Je stěhování příležitost ke změně? Určitě to znáte! Stěhování změny přináší. A je to vždycky PŘÍLEŽITOST! Pro každého, a je jen na něm, jak ji využije...
Ano, určitě je. V sociální oblasti, i z pohledu psychologie, je stěhování pro člověka velmi náročnou situací.
Přestěhovala jsem se, také já, nejen fyzicky, ale i sama v sobě. Došlo mi to pár dní po stěhování. Chytla jsem tu příležitost! Vlastně jsem si jí sama vybudovala a vědomě šla po té cestě...
Aby to bylo možné, abych se vrátila k sobě, ke svému čistému JÁ…
... tak jsem musela dojít zpět k místu, k bodu ve své duši, kterou jsem před dvaceti lety opustila. Tehdy jsem byla také na rozcestí, ale nešla jsem k sobě. Šla jsem si pro další zkušenost, bolestnou, ale i radostnou, rozením nejen dětí.
Ta zkušenost byla potřebná. Zavedla mne zpět do bodu nula. Do místa, kdy je možné si uvědomit sebe.
Šla jsem oklikou, ale došla. Teď stojím zase v tom bodu, ale není to stejné.
Dnes jsem se vydala cestou k sobě, a jsem konečně sama za sebe. Převzala jsem za sebe zodpovědnost. Už žádné berličky!
Vzpomněla jsem si na své ideály, najednou to vím. Musela jsem odejít a osamostatnit se, abych to uviděla.
Návrat zpět o dvacet let? Ne, není to stejný bod, jako tehdy, a přece je to návrat. Nebo vlastně nová možnost, jak vyrůst. To jsou moje ideály, co jsem kdysi měla a cítila, ale odsunula je kamsi do komory své duše.
Je to jako Velký úklid, kdy najdu poklad, co jsem zakopala! A mám radost!
A po té cestě jsem našla i zodpovědnost...
... za sebe sama! A našla jsem také důstojnost a asertivitu, která mi ve vztazích chyběla. Dnes se nedoprošuji, mluvím! Oznamuji, a vysvětluji jen, když to chce protějšek slyšet, naslouchat. Protože vztah dvou lidí, ať je jak chce blízký, nebude KVÉST, pokud se oboustranně nezalévá!!! 🥀🌷
Byla jsem stále ta, co se přizpůsobovala, muži, dětem, církvi, i přátelům. Je mi šedesát, tak mohu prý už radit! 😄
Myslete na sebe, ženy, více, než je to v naší společnosti obvyklé. Jinak vás ta společnost začne dusit, a může vás udusit zcela!
Já se teď nadechla, i v tomto věku a za podpory jiných žen, mnohých z vás, jsem to dokázala…
...dokázala jsem vstoupit na cestu, a vím, že jdu správně 👍💪✨
Možná si řeknete, že pozdě, no, ale přece! A poslední kvartál života už půjdu sama za sebe.
A neznamená to, že se ztrácí moje láska k blízkým. Ta zůstává, a vyvíjí se, roste dál!
Jak jdu po té nové cestě, tak se moc těším, co budu potkávat, co jsem dříve neviděla, a nyní jsem si dala prostor a možnost, to vidět!
Vím, že to nebude jednoduché, ale taky vím, že už jdu správně. A to mne posiluje! Já už totiž rozumím té tehdejší Zuzaně, co hledala! A už si to dokážu dát sama!
Ženy, pojďte taky, je nás víc, než půlka světa!!! 🪐
Vaše Zuzka Vránová
PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ
~ Klaudia Sauerová
VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY
~ pro období ve znamení Raka (21. 6. – 21. 7.) ~ Dagmar Samandra Čerňová
MINULÉ ŽIVOTY
Ladím se na romantický přechod z jara do léta a v duchu si říkám, jaký asi bude červen. A já už to bohužel vím. Tenhle čas zralých třešní a jahod sice má své kouzlo, ale taky jednu nesmírnou výzvu. Ano, tušíte dobře, jedná se o letní slunovrat.
Byly doby, kdy jsem se k němu upínala, abych nabrala sílu na zimní ponor. Ale poslední roky ke mně slunovraty promlouvají jinak. Ten zimní mi dává příležitost bez úhony přežít ten letní. Co (v) zimě poctivě odevzdám, to v létě nebude bránit expanzi. Každý rok s jemnou bázní vyhlížím, jak jsem to vlastně zvládla.
Letní slunovrat, to je expanze opravdové Síly. Ne síly něco vydržet, ustát a přežít, ale síly být sám sebou a nepodlehnout strachu z nepřijetí. Předskokanem této energetické vibrace je pak sežehnutí našich iluzí, kdo jsme a jací si myslíme, že musíme být, abychom byli milovatelní, uznaní a ocenění. A letos to opět vypadá na výživný „fairunk“.
Karta na tento měsíc nám připomíná, že se chystáme udělat stejnou chybu. Tou chybou není onen samotný krok, ke kterému se odhodláváme, ale jeho primární motivace. Tedy, zda nás k tomu kroku vede strach či naše vnitřní pravda.
Je na čase poctivě nahlédnout dovnitř a probrat se vlastními závislostmi, bolístkami a pocity oběti. Je na čase risknout to, že nad námi někdo ohrne nos, protože jsme mimo tabulky a zajeté normy. #Noaco? Odměnou nám bude expanze uvědomění, kdo jsme, co nám dělá dobře, co nám dává smysl. Protože, jak víme, nejlépe prodává autenticita, nikoliv dokonalost. A je jedno, zda se bavíme o byznysu nebo o pozici v místní komunitě.
Využijme Slunovrat k očištění sebe sama a dovolme si alespoň na chvíli se postavit našemu vnitřnímu ohni, síle a esenci naprosto nazí. Tenhle krok nám zajistí nejen boží léto, ale taky bohatou sklizeň osobních prožitků na podzim.
Samandra,
vaše zenová vědma
A to už je od nás pro vás dnes vše.
Těšíme se příště na přečtenou!
Vaši psavci