#13 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté

Odpolední haiku, složení stravy, blažené krajiny, děti a mobily, zářijový akronym a vědmino moudro na závěr

Vážené a milé čtenářstvo,

je tady odpolední vydání našich novin opět plné psané hravosti i hlubšího hloubání.

Příjemné čtení!

Říjnové číslo novin vám přiletí do schránek v sobotu 19. října.

Děkuji, že Tvůrcovské noviny čtete.

Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

NOVÝ BRAK

Papu ~ Tereza Kowolowská

Oblíbené kontroverzní téma složení stravy, ke kterému má každý co říct (a hlavně si obhájit, že právě on to dělá dobře). Dopředu vás ale musím zklamat, že nejsem žádný hejtr, takže v následujících řádcích bude proklatě málo výsměchu veganům, bezlepkářům a lidem, co nejí věci, které mají obličej. Sorry.

Fascinuje mě, že žijeme ve světe s obřím rozsahem možností výběru potravin, dovážených ze všech koutů světa. Přitom dobrá třetina z nich (mým zcela laických odhadem) tu ještě před třiceti lety nebyla. A možná je to dobře, jinak by spousta z nich skončila rouhačsky zalitá v aspiku nebo v pudinku. Každý z nás si pamatuje na své „poprvé“ seznámení se s výsostně exotickou potravinou typu Nutella.

Narodila jsem v létě 90, (takže mám představu, co rodiče dělali v revolučních časech roku 89) a potraviny prosakující ze západu mě tak zasáhly v tom správně vnímavém věku, kdy člověk šťouchá klackem do mrtvé krysy a čeká, co udělá. Dodnes nezapomenu na první kontakt s plastovou pet lahví. Tuším to byla Poděbradka na návštěvě u kamarádky — obřadně ukazovaná jako vzor pokroku (Ne, napít jsme se nesměly). Zbožně jsme ji obcházeli a predikovali, jaké dechberoucí pokroky v medicíně, astronautice a evoluci lidského druhu taková petka přinese. O rok později jsme našly, při hraní si u výpusti městského kanálu, skleněnou specificky tvarovanou láhev od Coca coly (jo, tenkrát bylo vrcholem Montessori výchovy nechat šestiletá děcka mlátit se kusy rákosu a koulovat se řasou u kanálu až do setmění) . Pamatujete si na film Bohové musí být šílení, kdy do křováckého kmene spadne skleněná lahev od Coca coly a celá vesnice zažívá nečekaný střet z doby kamenné s civilizací atomového věku? Tak přesně takhle to vypadlo, ale představte si místo křováků spíš děcka zakydaná od bahna. Tedy doufejme, že to bylo bahno.

Dodnes je pro mě největší cestovatelský zážitek obchod s potravinami a zejména pak ulička s mléčnými výrobky. Stačí překročit hranice k sousedům a můžete objevovat nové kultury nejet etnické, ale i ty jogurtové. Z první návštěvy koloniálu si tak obvykle odnáším šest druhů bizarních kefírů, u kterých netuším, co za jízdu mě čeká. Naposled jsem se pokoušela v maďarské vesnické samoobsluze o překlad Google překladačem na složení kyšky a prý obsahovala kravské semeno. Nevím, chutnala každopádně dobře a bříško po ní bylo spokojené.

Můžeme si dnes opravdu vybrat, co by potěšilo naše oko, jazyk i pajšlík a jedinými limity jsou finance, dovozci a kardiovaskulární choroby. Ale obávám se, že návrat ke kořenům už není úplně možný. Vědci dnes odhadují kolik procent stravy pračlověka bylo maso, vejce, obiloviny, ovoce... podívejme se pravdě do očí, 99,9% z toho byly hmyzáci a lepkavá žoužel, co nezdrhla, a kořínky vyryté klackem s patřičným podílem kamínků a hlíny pro lepší zažívání. Takže to buďto byla podivná kejda nelibé chuti a konzistence nebo blbě rozžvýkatelná hmota křoupající mezi zuby . Nebo obojí najednou. To, že nás evoluce obdařila chuťovými pohárky muselo být v téhle etapě vývoje lidstva opravdu zlomyslné. A myslím, že v tom nikde nefigurovalo esteticky naaranžované avokádo, chia pudink ani skinny oat milk latté a taky že by to na fotkách na instagramu opravdu nevypadalo reprezentativně. # truepaleo # jetojedlé? # smrthlademoddálenaodalšíden # novístřevníparazité-nikdynejsisám.

Co se mě týče, můj drahý gentlemanský tatínek vždy říkal, že bych sežrala aj mrtvému z ucha. Nechci se vytahovat, ale zvládla jsem i ten maďarský kefír i cestování po Indonésii a dokonce i svoje vlastní vaření, takže jsem přesvědčena o tom, že mám opravdu málo zábran. Nicméně prim hraje moje kamarádka, která byla jako dítě ochotná okoštovat vše, co mělo příjemnou vůni a občas dokonce obrázek broskve nebo jiné poživatiny. Takže pokud byste náhodou nutně potřebovali vědět, jak chutná aviváž, šampón, indulona, prášek do pračky nebo jádrové mýdlo, mám pro vás člověka protřelého všemi zakázanými chutěmi drogerie.

Vlastně fandím lidem, kteří se rozhodnou, že nebudou z ekologických a etických důvodů něco jíst. Všichni si stěžujeme, že nás někdo otravuje s tím, že nám musí vysvětlovat své potravinové preference a důvody k nim. Kdybych já se rozhodla proměnit svůj život v horoucí peklo, naplněné dennodenním zoufalstvím, pláčem, nářkem a akutní absencí šunčičky, taky bych se o tyto dojmy vehementně dělila! Nicméně jsem velmi přízemní bytost, ovládaná pudy, takže si odepřu vyšší cíle a nadále budu spokojeně v klidu žvýkat okoralý eidam ze dna ledničky, zatímco pralesy hoří. Mňam.

KAVČÍ MEDAJLONEK

Vyměřeny jsou mi blažené krajiny ~ Hanka Valentová

Žila jsem v Liboci a v Libni, v Liberci chodím aktuálně do školy, a minulý týden jsem se konečně vypravila do Liběchova. Někde jsem četla, že všechny ty místní názvy začínající předponou Lib se odkazují na kněžnu Libuši, tedy takovou bohyni středu a emancipace naší kotlinky. Jedná se o místa líbezná.

Liběchovem sem tam projíždím, dívám se na ten kostelík nahoře na vinici a přemýšlím, jaké to tam asi je. Aby vás místo přijalo, abyste ho pochopili, je potřeba se k němu přibližovat pomalu a pozvolně. V deštivý den, kdy to ještě s povodněmi nevypadalo tak závažně a doma byli vesměs všichni nemocní, koukám, kam bych se mohla vypravit na sobotní výlet, abych mohla jet vlakem a nebylo to daleko a tak tedy konečně došlo i na Liběchov.

Myslela jsem si, že si jen tak projdu křížovou cestu a podívám se svrchu na řeku a zas pojedu domů. Trefila jsem ale něco jako den Liběchovských otevřených dveří a tak se stalo, že jsem navštívila zámek, o jehož existenci jsem měla jen velmi matné tušení. Na mapy.cz má dost mizerné hodnocení. Ale je úúúúúúúúúúžasnej. To je to místo, kdy zůstáváte s pokorou stát a jste naprosto uchváceni.

Stále se mi vrací, v různých obměnách, jedno téma. Krása není totéž, co mládí. Liběchovský zámek považuje většina kolemjdoucích za mimořádně ošklivý a to jen proto, že má oprýskanou fasádu. A je jedno, jestli se jedná o barokní stavbu nebo ženu určitého věku. Ta vnitřní krása je vidět a nově natřená omítka (nebo třeba lifting) ji tak akorát překryje.

Dívejme se kolem sebe. Důvěřujme svým pocitům. Nepřestávejme žasnout.

Zvu vás do míst, kde už vidím, jak se rozbíhá můj další fotografický projekt. Přináším malé střípky z místa, které odolává dějinným zvratům a hrdě se usmívá na všechny, kteří vidí.

TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ

Když i malé děti nechtějí být na světě! ~ Zuzka Vránová

/dnes to bude hodně sociální/

Děti prý žijí bezstarostný život... 

??? 

Nebo jinak:

Mohou žít děti v dnešní době bezstarostný život?

Ano, mohou, ale je to o hodně těžší, než dříve, kdy nebyly mobily... 

Nejsem jejich odpůrce, ale pokud rodiče dají mobil i dětem pod deset let, a nekontrolují, co děti na něm sledují, co tam dělají, v jakých se ocitnou skupinách atd., může se mobil stát nebezpečnou zbraní!

A i velmi malé děti se ho naučí rychle ovládat, nemylme se!!! 

Dle mého názoru, mobil dětem pod deset let do ruky nepatří, natož jim umožnit pohybovat se na sociálních sítích. Ale i později je třeba ostražitosti! 

Já doufám, myslím si, že generace dnešních dětí, až vyrostou, užívání mobilu nezletilými ošetří zákonem, jako jsou ošetřeny třeba cigarety a alkohol.

Samozřejmě je zde ve hře více faktorů, byla karanténa atd., ale dnes je to pouze o mobilech... 

A doba byla vždy nějak těžká, a vždy záleželo na rodinné či politické situaci, která mohla určovat, jak se dětem, rodinám bude dařit.

Ale teprve až v době mobilů a různých moderních technologií, mohou děti sledovat všechny hrůzy světa v přímém přenosu, když jim dáme mobil a nekontrolujeme, co na něm sledují!

První náznaky těchto úvah, o sledování válek v přímém přenosu (tehdy ne na mobilech ale v televizi), jsem ve společnosti zaznamenala kdysi při válce v Perském zálivu, kdy často šokovaní rodiče koukali na válku v přímém přenosu ve zprávách klidně i s dětmi.

Jak jinak se malé děti dozvědí o sebepoškozování nebo i sebevraždách, než prostřednictvím moderních technologií???

První náznaky psychických potíží?

Roztěkanost až nezvladatelnost, nesoustředěnost, plačtivost, spavost, nebo nespavost, nechutenství, ukrývání se, mlčenlivost, nebo přílišná hlučnost!!! Dítě nechce mezi vrstevníky! Podezřelá je jakákoliv náhlá změna oproti běžné zvyklosti.

První pomoc:

Sebrat mobil.... a zkontrolovat! 

Dítě může narazit na různé stránky, např. o sebepoškozování a může to chtít jen zkusit!

Dát dětem i jeho mobilu pozornost, nastavit jeho kontrolu, časově dávkovat užívání. 

Včasné odhalení a ošetření pevnou rodičovskou kontrolou mobilu, rozhovorem s dítětem, atd. fakt situaci o hodně zlepší! 

V případě zjištění nějakých dalších větších dětských bolístek, problémů, může pomoci přidat k laskavé rodičovské pozornosti ještě Profesionální pomoc! 

Pokud si nebudete vědět rady, kam se obrátit, můžete zkusit vyhledat pomoc na internetu přes Centra duševního zdraví (buď děti, nebo dospělí) kde můžete vyhledat pomoc profesionálů i poradenství.

A i když dítěti mobil vezmete úplně, vězte, že ještě není vyhráno... 

Sebráním mobilu vznikne prázdné místo, které je třeba smysluplně vyplnit aktivitami, laskavou rodičovskou pozorností, hrami, zábavou, společnou prací...

Dítě potřebuje vaši pozornost! 

Je to náročné, stojí to váš čas, ale stojí to za to. 

Vaše dítě za to stojí! Vyroste tááák rychle! Než se nadějete, bude dospělé, a bude už pozdě. 

Společně strávený čas ničím nenahradíte! 

Společně strávený čas buduje vztahy, důvěru a lásku!!!

I v těchto případech jsem tady pro vás!

Vaše Zuzka Vránová

průvodkyně péčí (nejen) o seniory

PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ

~ Klaudia Sauerová

VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY

~ pro období ve znamení Vah (21. 9. – 20. 10.) ~ Dagmar Samandra Čerňová

LPĚNÍ NA MINULOSTI

Kdo by si ještě rád nepodržel v mysli a vzpomínkách voňavé teplé večery, rozkvetlé louky a horké dny, kdo by si ještě rád neprotáhl léto. Leč, čas neúprosně kvapí a my už jsme jednou nohou v podzimu. Období, které nás čeká, přináší příležitost pro vnitřní harmonii a mír. Z extrémů se blížíme středu a tomu napovídá i podzimní rovnodennost, která ťuká na dveře. Po půl roce zažijeme stav hlubokého klidu a vyrovnanosti. Alespoň na chvíli. 

A přesto je tak jednoduché to pokazit a jazýčky vah rozkývat. Ostatně, děláme to více než často. Držíme a lpíme na tom, co už dávno dosloužilo a zatěžujeme svůj systém i energetický řád vzpomínkami, křivdami, nenaplněnými očekáváními. Nic z toho nechceme propustit, i přesto, že nic z toho už se nedá ovlivnit a změnit. 

Podzimní rovnodennost je opravdu posvátná. Přináší energetické vyrovnání a audit našeho energetického účetnictví. Co jsme vydali, to se nám vrátí, co jsme zaseli, tím naplníme své sýpky na zimu. A zase je tu ta touha ten čas ještě obejít a honem na poslední chvíli nahnat to, co jsme nestihli či podcenili. Smůla. Rovnodennost je tu. 

To nejzdravější, co můžeme udělat, je pustit všechno ze svých rukou a místo do minulosti a promarněných možnostech se zahledět dovnitř, do sebe. Co bylo uděláno, bylo uděláno. Co jsme nestihli, můžeme si nechat na jaro. Teď je potřeba vyklidit skříně i mysl a připravit se pomalu na zimu. Všechno, co neslouží, zabírá místo, ať už se jedná o věci nebo o stará přesvědčení. 

Nechť nám nadcházející období umožní dospět a po právu oslavit všechno, co máme za sebou. Tím to i propustíme a vyprázdníme svou vnitřní krajinu. Čím méně v ní bude, tím méně nás toho stáhne do hlubin zimního Slunovratu.

Samandra,
vaše zenová vědma

A to už je od nás pro vás dnes vše.

Těšíme se příště na přečtenou!

Vaši psavci