#19 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté

Odpolední haiku, umčo na síti, wuxing, krajina mysli, konec detektivky, březnový akronym a vědmino moudro na závěr

Vážené a milé čtenářstvo,

s odpolední kávou vám do klína přilétá i druhé vydání dnešních novin.

Přejeme příjemné čtení a těšíme se na přečtenou v sobotu 19. dubna.

Děkujeme, že Tvůrcovské noviny čtete.

Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

NOVÝ BRAK

Umčo na síti ~ Tereza Kowolowská

Upustím si tu další z jemných, malých hejtíčků.

V rámci předfiltrovaného obsahu sociálních sítí fasuju pravidelnou dávku umča produkovaného jinými, mně zcela neznámými autory. Nějakou dobu jsem se pokoušela můj algoritmus přesvědčit, že tím pravým, mému srdci blízkým obsahem jsou grafitty a streetart, leč nepodařilo se (stejně jako s mou kariérou v tomto bohulibém odvětví; jednak jsem nikdy neměla tolik času experimentovat s 5475 typy trysek na sprejích a hlavně fakt tragicky pomalu utíkám). I tak jsem ale nemálo vděčná za to, že jsem konečně z větší části přestala být cílovkou pro obsah typu „svatby /těhotenství/ podvádí mě můj manžel, který je mým bratrancem s mojí matkou a sestrou“? Ve výsledku vídám prostě nějaké relativně náhodné umčo. A zde přichází hejtíček. V rámci wow efektu a snahy o zaujmutí publika, totiž tvůrci opustili jednoduchou a přímou premisu a to udělat „popiči masterpiece“ a ve významném procentu přešli k myšlence, že wow a kulervoucí musí být i proces tvorby. Pro mě, jakožto člověka, co se s nějakou pomyslnou zručností chápe uměleckého náčiní (jakoby mám na to výšku) je zajímavé i bohapusté máchání štětcem, namočeným v barvě, pod specifickým úhlem a přítlakem, ale pro většinový divácký plebs, který neudrží pozornost déle než tři vteřiny, pokud v záběru nejsou ňadra, to je zjevně výsostně nedostatečné. Lid si žádá chléb a hry a občas taky střeva ven.

Rovnou tu zcela opomenu tragickou kategorii malování penisem, prase s kopýtky od barvy a extrémně talentovaného malíře orangutana Fandu, kterými svou tvorbou plně kryje financování celé ZOO včetně přilehlého kasina a Coco stripbaru. Úplně stačí ten virální zbytek.

Malba nemůže začít ničím tak triviálním jako náčrtek nebo podkladová barva, to by bylo tragicky neuspokojivé a málo dramatické. Zahajuje se ideálně kýblem barvy mrštěným přes plátno (pokud se algoritmus smiloval, tak to není plátno ale kus zdi, ze které průběžně opadává omítka). Hned po prvním zásahu pětilitrovkou barvy se odloupne solidní kus, který dopadne na zem jako kus čvachtavého želé s vlastním názorem. Vše je cca 10x zrychlené a podkreslené rytmickou odrhovačkou, která bude ještě další dekádu oblažovat srdce štamgastů v nonstopu čtvrté cenové kategorie, po odlepení očního víčka od barpultu. Následuje několik dalších ochvístnutí zdi/plátna jinými kyblíky s barvou, pár ostřelů aerosoftovými pistolemi, přetření celého tekoucího blitkomazu mopem a pár, dle všeho náhodných, tahů štětcem. Pak mistr obraz obrátí hlavou dolů (v případě zdi aspoň přetočí kameru) a užaslý divák, který si až do této chvíle kochal akcí „jak zlikvidovat půl skladu prodejny Barvylaky pod tři minuty“ náhle užasle zjistí, že se kouká na nadživotní portrét Maryllin Monroe. Ideálně pak kamera ještě trochu popojede, abychom pochopili že celou tu akci prováděl mistr nohou. Levou.

Proč nám nemůže stačit to, že maestro prostě vyšvihne solidní obrázek?

A když už jsme u toho, ráda bych poodkryla roušku tajemství a vyzradila vám, že většinu hezkých obrázků zcela překvapivě nemalují dvacetileté blondýny v extrapřiléhavém a dokonale sladěném domácím kompletu. Taky u toho většinou nejsou polonahé (zde nechám prostor pro úžas) a navíc nemají ani perfektní manikůru. Tedy, kdysi jsem něco patlala doma v plavkách, protože bylo opravdu nechutné horko a musím konstatovat, že drhnout si Solvínou barvu z pupíku není zdaleka tak erotická akce, jak by se mohlo zdát. A co se týče umně naaranžovaných „tvůrčích zátiší“ s esteticky seřazenými nádobami se štětci, tubami barev, pastely, naaranžovaně „zapatlaným“ nábytkem a svěžími pokojovými kytkami... tak z kytek se ta barva Solvínou myje taky pěkně na hovno. Mezi námi děvčaty, na vytírání štětců používám namísto sladěného lněného plátna z ekologického zemědělství babiččiny vyřazené kalhotky. Babička jen tak něco nevyřadí, takže tohle je materiál, který přežil obě světové války, počalo se v něm několikero generací dětí, poté koček, poté myší a následně svrabu, dále se s ním nějakou dobu mylo nádobí a vytírala prkenná dřevěná podlaha. Ale ten potisk růžiček přežije ještě celou tuhle planetu, až dojde ke konečnému zúčtování lidstva Skynetem, který už bude mít těch uměleckých kravovin fakt dost a nahradí nám tuhletu naši vyumělkovanou realitu Da Vinciho Poslední večeře, kreslené nohou se zavazanýma očima, rovnou umělou realitou. V té nejenže budeme moct dělat světové umčo v dokonalé bílé teplákovce, ale rovnou ho budeme moct tvořit dvanácti prsty s luxusní francouzskou manikůrou!

(Tím koncem jsem se pravda nechala trochu unést, ale zrovna můj vlak projíždí lokalitou severomoravských bronfieldů a tady to teda už jako po Konečném dni zúčtování dávno vypadá).

PRINCEZNA BOJOVNICE ZE ZEMĚ POD VLNAMI

Období velkých změn - otevři své srdce (1.) ~ Tanya St-Lawson

Wuxing, jarní energie a co dál...

Drazí moji, jakpak se vám všem vede v tomto dynamickém období velkých změn?

Je to období pro mnohé náročné, plujeme v totálně nových neprobádaných energiích a silových proudech a k tomu ty prody jara! Testují naší emocionální a hlavně tělesnou schránku.

Pro ty z vás co pracují s Wuxing (TČM / Taoistickými pěti elementy) vědí jak ta jarní energie elementu Dřeva dokáže fakt otestovat všechny trhlinky a slabiny v elementu Země – tedy našeho fyzického a éterického těla.

A jakto, že ta jarní Qi elementu Dřeva má takový vliv na element Země, tedy našeho těla? Když řekneme „element Dřeva” dost často se nám jako první objeví vize suchého dřeva na podpal nebo kmen stromu. Přesnější ale je si kvalitu a dynamiku tohoto elementu představit jako sílu bujícího rostlinstva, mocné Qi klíčků, stonků, kmenů, větví a lístků mířící vzhůru, ale také kořeny a kořínky a myceliální sítě mířící do šířky a dolů. Síla elementu Dřeva je silou života klíčků semínek, které svou touhou po životě a prosperitě dokáží prorazit a rozbít i vrstvu betonu, či zakoření hluboko do skály a kamene.

A tak si představte tento typ dynamické Qi aktivující se v poli našeho těla, systému a poli přírody kolem, které až do této chvíle bylo energeticky usazené jezeře klidnějšího a pasivnějšího hlubokého zimního elementu Vody. A najednou jsou tu spirály a vlny rychle prorážející energie elementu Dřeva – kořeny a klíčky probuzené životní energie které když najdou jakoukoliv trhlinu nebo slabinu v půdě země, v betonu, ve skále, v čemkoliv čím procházejí, tak je otevřou, rozboří nebo zvětší. Takže jakékoliv slabiny a trhliny v našem těle a jeho ochranném systému a obalu – Wei Qi – se ukazují na jaře ve své plné síle. To samé platí i pro emoce a psychiku – dynamická rychlá mocná Qi elementu Dřeva rozvíří vše co bylo usazené na dně naší psycho-somatické nádoby, jakýkoliv nános a kal se začne vynášet na povrch. Proto jarní období bývá tak emocionálně, psychicky i fyzicky náročné pro náš systém.

Zároveň ale tato jarní Qi s sebou nese novou čerstvou regenerovanou životní sílu a dynamiku prosperity, nové akce, posunu a růstu. Jenomže ty jsou možné pouze tehdy pokud to staré, stagnující a zatěžující bylo odloženo či je odkládáno z cesty tomu novému proudění. Pokud je element Země a Dřeva v harmonii je to úžasné jako zelená šťavnatá zahrada plná klíčících a kvetoucích rostlin přinášejících život, radost, pospolitost a vizi budoucích možných sklizní. Harmonická zdravá Qi Dřeva nám dává jasnou vizi směřování našeho života, rozhodnost, tvořivost a chuť k akci a akci akci akci ve vnějším světě.

Element Dřeva je prezentován v našem těle okruhem orgánů játra-žlučník. Pokud je jejich spirit a Qi po zimně vyčerpaná, mimo rovnováhu, zahlcená nebo stagnující potom se to může projevit v našem systému buď hněvem, frustrací, anebo depresí, iritabilitou a únavou z nich. Deprese, frustrace, vztek jsou energie jater-žlučníku a elementu Dřeva – ta dynamická energie dřeva v nerovnováze. Dynamika vzteku vzniká přemírou hromadící se nevyjádřené Qi Dřeva, která se někde hromadí až jako sopka vystřelí v emocionálním výbuchu směrem ven. Pokud se ale hněv potlačuje potom tato Qi stagnuje a rozlévá se uvnitř v nás a dochází k dynamice kterou nazýváme frustrace. Pokud jí ale potlačujeme déle a zatlačujeme více dovnitř – nemůže se hýbat ani ven ani do stran, potom se z ní stavá deprese – dynamická Qi života stlačená a utlačená, obrácená proti sobě, proti životu samému.

Pokud je element Qi Dřeva v nerovnováze stává se že tvoříme příliš bez zastavení, konáme příliš mnoho akcí a vším tím tvořením a konáním venku se posléze vyčerpáme a oslabíme naší životní sílu. Stejně tak jako přebujelá zahrada mimo rovnováhu posléze vyčerpá veškeré živiny ze své půdy a rostliny v ní si začnou konkurovat jedna druhé nastává chaos namísto komunální harmonické pospolitosti a harmonizujícího prosperujícího řádu.

Nerovnováha elementu Dřeva se například často ukazuje bolestí hlavy, migrénami, napětím a škubání v nohou, slabým zrakem, problémy s očima, nejasností vize a akce v našem životě, nerozhodností, podrážděností, hněvem, depresivními stavy. Pokud se vyčerpáme přílišným konáním, akcí a živelným tvořením dost často zjistíme, že nás akce i tvoření přestalo inspirovat a nabíjet, a že nám jaksi někam utekla radost ze života a zapoměli jsme na to jak odpočívat. Ve chvílích, kdy máme pocit, že nám došla kapacita na tvoření a akci bývá to symptomem vyčerpaného elementu Dřeva, zkrátka už nemáme čím přikládat do ohně radosti ze života.

Naštěstí příroda je moudrá, a tak nám nabízí růzonorodou podporu. Od výživy a medicíny zelených listů pro naši stravu, více slunečního svitu a vitamínu D až po větší sezónní a celestiální proudy a energie, a tak tu také budeme brzy mít jarní rovnodennost – krásný den (a dny kolem něj) jehož harmonizující energie mohou být využity k zarovnání našich elementů a osobní energie. Můžeme se přímo ponořit do rovnováhy přírodního systému a nechat se obnovit a zarovnat. Qi těchto dnů kolem jarní rovnodennosti se dá použít na balancování a rekalibraci – jemně lehce lehoučce zenově a s radostí.

To be continued na Personal Evolution Unlimited Substacku v části 2. “Období velkých změn - otevři své srdce (2.) - Jarní elementy, challenge a klíčové medicíny pro náš život.”

KAVČÍ MEDAJLONEK

Březen a návraty do krajiny mysli ~ Hanka Valentová

Co si tak myslíte o minulých životech? Já dlouho nic, ale pak jsem se stala jednu nechtíc účastníkem regrese a od té doby… prostě nevím.

Někdy se mi zdává o staré, dřevěné chalupě. Sejdu dolů z náměstí v malém městě, nad řekou zabočím doprava a jdu suchou, loňskou travou kolem božích muk a kravských ohrad nahoru do kopců k červeně natřené, červotočem prožrané chalupě. Téměř jistě mluvím německy. Všechno je důvěrně známé, až na to, že nevím, kde to místo je.

Procházím různé krajiny a někde cítím, že jsem blízko. Vždycky, když se v Lázních Jeseník zatočí nahoru kolem hospody, co jsme byli kdysi s tátou na obědě, když byl se mnou v Jesu pro postel z ořechu z Nových Losin, a pak se vyjede na kopec k betonárce, co zdálky vypadá jako katedrála, mám pocit, že jsem doma. Táta už dávno není, postel zůstává.

Tohle jsou Rychleby. Nikdy jsem tu nijak zvlášť nebyla, ale cítím se tu doma. Hluboký vnitřní klid a naplnění.

„Proč lidé odcházejí? Proto, aby se mohli vracet. Aby to místo, odkud pocházejí, viděli novýma očima a v jiných barvách. A lidé, kteří tam žijí, je pak také vidí jinak. Vrátit se tam, odkud pocházíte, není totéž, jako nikdy neodejít.“

Terry Pratchett

TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ

Ztracený dopis, část třetí ~ Zuzka Vránová

***
Kapitán Veslovský seděl v advokátní kanceláři doktora Douchy. Měl před sebou starého, unaveně vyhlížejícího muže s hlavou plnou výčitek svědomí.
"Pane kapitáne, ještě včera tady Janička seděla, byla sice smutná, to ano, ale měl jsem ten dojem, že po rozhovoru se mnou se uklidnila. Odcházela a i se na mne usmála. Nemohu uvěřit, že by se sama zabila!" Doucha se rozpovídal:
"Když jsem viděl ten otevřený trezor, hned jsem tušil, že je něco špatně. Ta zamilovaná potvora, moje sekretářka, zapomněla trezor zavřít, když jsem z něj potřeboval vyndat nějaké dokumenty. Měl jsem v něm pistoli i krabičku s náboji, už jsem na ni skoro zapomněl, dnes už ji nepoužívám."
Kapitán Veseloský zpozorněl:
"Co to bylo za pistoli?" zeptal se.
"Kevin 9mm Browning, taková malá pistolka. A náboje také zmizely! Víte, trezor byl otevřený asi delší dobu. Příležitost vzít z něj pistoli neměla pouze Janička, ale i Radim, a pak tu byla ještě paní Helena, Janina kamarádka. Na to, že není trezor zavřený jsem přišel až těsně před odchodem z kanceláře před šestou hodinou. Pane kapitáne, byla to vlastně sebevražda? Co když jí to udělal Radim?"
"Ještě neznáme výsledek pitvy. Děkuji vám za pomoc." Kapitán Veselovský se rozloučil. Musí ještě navštívit Helenu, Janinu kamarádku...

___________________________


V kanceláři kapitána Veselovského bylo nahuleno. Kouřil jednu cigaretu za druhou a přemýšlel. Výslechy svědků nezapadly do sebe a přinášely jen další otázky.
Tak například, proč se Radim Novák stavoval u advokáta Douchy, když věděl, že ho nemá rád? Proč do kanceláře advokáta přišla i paní Helena Míchová? Její vysvětlení, že chtěla Janina strýce upozornit na špatný psychický stav kamarádky, nebylo příliš přesvědčivé. Kdo z nich vzal tu pistoli? A kam se poděly náboje? V kanceláři se nenašly.
Pokud pistoli vzala Jana, proč se střelila levou rukou, když byla přeučený pravák? Kam zmizel údajný dopis, který asi Jana napsala, jak tvrdí Radim, jestli je to tedy pravda? Kdo jej vzal a proč? Proč Ivetka tvrdila, že byla maminka v dobré náladě? Byl by Radim Novák schopen vraždit kvůli bytu? A proč Ivetka neslyšela výstřel, když její pokoj je téměř nad kanceláří. Jejímu tvrdému spánku kapitán Veselovský příliš nevěřil.
Další záhadou je čas výstřelu. Sousedé se v uvádění času docela liší. Jeden tvrdí, že slyšel výstřel těsně před sedmou, druhý zase zaručeně slyšel "nějakou ránu" ve čtvrt na osm, další slyšel obě rány. Ale nikdo z nich se neobtěžoval zjistit, co se stalo. Dnes si každý hledí svého. Na to si nikdy nezvyknu, pomyslel si.
Kapitán Veselovský zvedl telefon:
"Myslím, že je na čase, abys mi dodal pitevní protokol, Honzo, nemyslíš?!
"Klid Slávku, zpráva je na cestě k tobě, ale protože vím, že jsi nedočkavý, řeknu ti rovnou, že Nováková zemřela mezi půl sedmou a půl osmou večer na střelné zranění hlavy neslučitelné se životem. Vystřeleno bylo jednou z pistole Kevin ráže 9mm Browning, viděl jsi to, taková malá věcička to je, schováš to do kapsy. Kulka, co jsem našel ve zdi, odpovídá zbrani. Stopy střelného prachu měla na pravé i levé ruce. Zranění ale odpovídá střelbě směrem zleva. Otisky na zbrani byly pouze Novákové. Jsou ale nějak divně rozmazané. A na prstech pravé ruky jsou stopy po nějaké propisce, ale těžko říct, zda se umazala při psaní dopisu na rozloučenou."
"Řekni mi, Honzo, je možné, že přeučený levák na praváka se střelí levou?"
"No, možné to je. Přeučení leváci píší pravou, ale často ostatní činnosti vykonávají levou rukou."
Slávek hleděl na zmlklý telefon. Patolog Bareš mu to pěkně zamotal. Zbraň a náboje někdo skutečně sebral v advokátní kanceláři doktora Douchy. Mohla to být Nováková nebo její manžel. Helena mu do toho už nějak nezapadala, ale s Novákem si musí ještě jednou promluvit. Na jednu stranu měl motiv. Potřeboval byt, bývalá žena se z něj nechtěla hnout, byl na ni naštvaný, dělala mu scény a možná kvůli ní přijde o očekávaného potomka. Vymýšlí si nějaký dopis. Ještě se musí podívat na ten blok, co zapomněl v kapse, zda se tam náhodou něco nepropsalo. Dá to technikům. Pak by to byla jasná sebevražda. Jen ho tam pletla ta manipulace se zbraní. Jako by někdo Novákové posmrtně přendával pistoli z ruky do ruky. Novák přece není žádný blbec!

____________________________


Kapitán Veselovský se procházel kolem vody. Chtěl si pročistit hlavu, tak vystoupil o zastávku dříve a šel pěšky.
"Dobrý den, pane kapitáne" uslyšel najednou.
Podél vody šla paní Helena Míchová a kolem běhal rozpustilý zlatý retrívr. Očuchal mu nohavici a nastavil mu ucho k podrbání.
"Jak se jmenuje?"
"Ben. Chodím tady k vodě s pejskem na procházky. Mám řeku ráda.
Tak, jak pokračuje vyšetřování? Už jste Radima zatkli?“
"Vy jste si nějak jistá, že to udělal. To není tak jednoduché. Dobře, že vás vidím, zapomněl jsem se zeptat, zda byla paní Jana skutečně přeučená na praváka?"
"Ano, byla, víte tenkrát se ve školách doporučovalo leváky přeučovat. Myslím, že to nikdo ani neví, jen já a Radim."
"A myslíte, že by Jana napsala dopis, kdyby chtěla spáchat sebevraždu?"
"Myslím, že ano, určitě by chtěla, aby Ivetka věděla, co se v ní odehrává. Ale dopis si Radim vymyslel, protože to udělal on. Počítá s tím, že klíče od kanceláře má více lidí. Proto tvrdí, že dopis někdo sebral."
"Radim je možná sobec a máte na něj za Janu pifku, ale není blbec, aby bazíroval bezdůvodně na takovém nesmyslu. Vždyť musí vědět, že si tím sám škodí!"
"Tak já nevím." Helena se odmlčela a zadívala se na policistu. Docela se jí líbil. Veselovský zachytil její pohled.
"Paní Helenko, jdu zrovna za Radimem Novákem, ale chvíli to může počkat, nechcete mne s pejskem doprovodit na procházce kolem vody?"
"Ráda."
_____________________


Kapitán Veselovský seděl v jídelně u Novákových a držel v ruce hrnek kafe, který mu Ivetka uvařila. Hlavou se mu honily nové informace, které se dozvěděl od Helenky dnes odpoledne u řeky. Helena, velmi příjemná dáma, svým vyprávěním o Novákovic rodině Slávka zaujala. Někde uvnitř se mu začalo zjevovat světélko na konci tunelu.
Zamyšleně hleděl na Ivetku. Krásné a nevinné holce, žijící dosud, jak si asi myslela, v harmonické rodině, se najednou zhroutil svět. Co lidi neobětují pro pohodlí, myslel si. Příběh s dávným a utajeným falešným rozvodem vnášel na celý případ jiné světlo. Nejen, že děvče přišlo o matku, přišlo taky o iluze pohodového manželství jejích rodičů. Musela si uvědomit, že léta žili v předstírání a mohla se cítit podvedená.
Ivetka znervózněla.
"Chcete mluvit asi s tatínkem, že? Myslím, že přijde za chvíli, víte, on už tady nebydlel, ale teď, co maminka..." zlomil se jí hlas. "Nechce, abych tu byla sama."
"Já bych raději nejdříve mluvil s vámi. Posaďte se."
Ivetka si sedla naproti a hleděla stranou z okna. Kapitán Veselovský ji vzal za ruce. Byly celé zpocené a klepaly se jí.
"Podívejte se na mne! Ivetko, vy jste byla na tatínka hodně naštvaná, že? Výstřel jste slyšela. A tak jste šla dolů. Bylo asi těžké najít maminku i ten dopis. Na bloku je propsaný, zbyly tam otisky a vrchní listy někdo chvatně utrhl. Kolik bylo hodin?"
Ivetka se rozplakala.
"Bylo něco před sedmou. Četla jsem si, a trochu při tom klimbala a najednou ta rána! Běžela jsem dolů, dveře od kanceláře byly zavřené, ale já mám klíče, někdy tam tatínkovi uklízím..." selhal jí hlas.
"Bylo to hrozné, maminka tam ležela, v krvi, byla mrtvá, a tam byl ten dopis. Bylo v něm všechno, o tom rozvodu, jak marně pak čekala na novou svatbu, jak jí táta ublížil, a že už nemá sílu bojovat...dostala jsem na něj hrozný vztek."
"Tak jste vytrhla ten dopis a chovala ho, a pak opatrně přendala pistoli mamince do druhé ruky, nemám pravdu? Také jste sebrala krabičku s náboji, že?"
"Jak to víte? Já... , chtěla jsem ho potrestat. Máma byla tak nešťastná, stále v poslední době plakala, a táta si jen užíval. Ten den byla hrozně zoufalá, ale já vám schválně řekla opak, aby to padlo na tátu. Ale pak jsem slyšela, že vy jste našli pistoli zpět v levé ruce. Jak je to možné? Někdo tam pak musel být ještě po mně?"
Ivetka šla vedle do pokoje, přinesla dva popsané listy papíru se znatelnými stopami od krve a krabičku s náboji. Položila je na stůl.
"Pak jsem se hrozně lekla, někdo v domě na chodbě rozsvítil, tak jsem práskla dveřmi a utíkala rychle nahoru do bytu."
"To byl ten údajný druhý výstřel, co někdo ze sousedů slyšel" zamumlal si kapitán Veslovský jen tak pro sebe a nahlas řekl:
"Ale víte, co by to znamenalo: Nejen maření vyšetřování, ale hlavně, svedla jste na otce podezření z vraždy! Přece nechcete, aby šel do vězení?"
Ve dveřích se najednou objevil Radim Novák a zíral na stůl, kde ležely zkrvavené listy papíru. Vzal je do ruky a četl. Pak pohlédl na kapitána Veselovského:
"Víte, věděl jsem, že ten dopis existuje, jak už jsem řekl, podle bloku, a taky jsem Janu znal. Hned mě napadlo, že ho vzala Ivetka, má klíče, a zvlášť, když zbraň byla v pravé ruce. Jana psala pravou, ale vše ostatní dělala levou. Bál jsem se, že bude mít Ivetka potíže s policií. Tak jsem kapesníkem opatrně zbraň zase přendal Janě do levé ruky. Myslel jsem, že až se Iveta uklidní, promluvím si s ní a dopis se pak jako nějak najde."

_______________________________


Helena seděla u řeky a hladila Bena. Smutně naslouchala Slávkovu vyprávění o nečekaném rozuzlení případu ztraceného dopisu na rozloučenou. Slávek se posadil vedle ní. Oba chvíli mčeli.
"A jak jste na to přišel?"
"Nejprve mi byla divná ta manipulace se zbraní. Pak i ta výpověď slečny Ivetky, jak mi rychle chtěla vše říct a nápadně se snažila svalit vinu na otce. A ty údajné dva výstřely, napadlo mne, že by to mohlo být prásknutí dveřmi. A nakonec pak, že nic neslyšela, to bylo nepravděpodobné. Že její otec pistoli zase přendal zpět, jsem jen tak hádal. Byl velmi nesvůj, když jsem Ivetu vyslýchal, vlastně mi to nejdřív ani nechtěl dovolit."
"Doufám, že Ivetka z toho nebude mít potíže?" zeptala se Helena. "Přestěhovala se ke svému muzikantovi. Mluvila jsem s ním, je to rozumný mladý muž, pomůže jí a já na ni taky dohlédnu."
"Ten její pokus o svalení viny na otce byl trochu naivní, zapomněla, že na bloku bude otisk dopisu. Napsal jsem do zprávy, že dopis a náboje odevzala dodatečně sama a dobrovolně. Myslím, že každý pochopí, že mohla být v šoku, když matku našla. A ta manipulace se zbraní se dá vysvětlit tím šokem. Zbraň vzala bezmyšlenkovitě do ruky, a pak se polekala a omylem ji vrátila do druhé. A její otec že jí pak chtěl pomoct. Snad se v tom nikdo nebude šťourat."
Jejich ruce se setkaly na huňatém Benově kožichu.
"Jen se mi nelíbí, že to tak tomu Radimovi lehce prošlo. Já ho znám dlouho, je to proutník."
Kapitán se podíval na Helenu. Moc se mu v tom rozohnění líbila.
"No, myslím, že na tohle dlouho nezapomene."

~ konec

Vaše Zuzka Vránová

průvodkyně péčí (nejen) o seniory

PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ

~ Klaudia Sauerová

VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY

~ pro období ve znamení Berana (21. 3. – 20. 4.) ~ Dagmar Samandra Čerňová

UVĚDOMĚNÍ

Rok se s rokem sešel a my stojíme tváří v tvář novému astrologickému roku. Znamením Berana to všechno začíná, je to právě a jedině on, kdo má schopnost dát všechno do pohybu. A jak patrno podle karty, zase se mu to povede. Víte, co předchází každému úspěšnému kroku? Správně, je to uvědomění. Uvědomění je jako zážeh motoru, který odpálí raketu do vesmíru. Přináší neuvěřitelnou sílu, odhodlání a odvahu ke změnám.

Uvědomění má mnoho podob a může zasáhnout mnoho úhlů pohledů. Ať už se bude týkat čehokoliv, jedno je naprosto jisté – už po něm nebude nic jako dříve. Jako by vám někdo sejmul závoj a vy jste najednou viděli svět kolem sebe v jasných barvách i konturách. A ze rtů unikne tiché AHA!

Mohlo by se zdát, že tady by klidně příběh o uvědomění mohl skončit. Ne však v souvislosti s obdobím Berana. Pro něj je ono AHA jako by někdo vykřikl HYJÉ! Moment, kdy prozřeme, kdy zaostříme, totiž dá do pohybu události a svět se začne točit rychleji. Právě jsme nasedli do ultra rychlého auta a otočili klíčkem v zapalování.

To největší poselství ale ještě přijde. Abychom si mohli užít tuhle, pro někoho, zběsilou jízdu, je potřeba maximální soustředění. Musíme do takového silného auta takzvaně dorůst, protože si nelze za jízdy lehkomyslně opravovat make-up ve zpětném zrcátku a přitom klopit zatáčky ve stokilometrové rychlosti.

A tak se připravme na opravdu velkou jízdu. Na začátku možná bude tiché cvak v naší hlavě, ale to rozhýbe věci, situace, sny a vize takovým způsobem, že se možná nestačíme divit. Je třeba udržet fokus na cestu před sebou a hlubokou přítomnost. Pak, nejen, že si tuhle královskou jízdu užijeme, ale oceníme rychlost naší „káry“, která nás přesune v čase i prostoru do jiných dimenzí.

Nechť se vaše touhy a vaše činy stanou jedním.

Samandra,
vaše zenová vědma

PS: řešení dopoledního Mozkolamu –> Doplňte známé dvojice. První písmena chybějících jmen čtěte shora dolů.

A to už je od nás pro vás dnes vše.

Těšíme se příště na přečtenou!

Vaši psavci