#19 Tvůrcovské noviny ~ k ranní kávě

Ranní citát, perličky z archeologie, nitrolební pochůzkování, meruňka, mozkolamová šifra a dětské moudro na konec

Mar 15, 2025

Vážené a milé čtenářstvo,

jaro se pomalu vkrádá do našich luhů a hájů, ať zima chce nebo nechce, a my vám k tomu jarnění posíláme březnovou várku nových písmenek, fotek, hlavolamů a komiksů. Mimo to vás taky zveme na jarní přednáškový cyklus českého geologa, spisovatele a popularizátora vědy RNDr. Václava Cílka ve Slavonicích.

V Tvůrcovském rádiu, v sekci speciálních epizod, nám přibyla načtená povídka Meruňka od Petry F. Rohovské, kterou si můžete i přečíst níže. Zvolte si, co je vám milejší.

SPECIÁL #2: Meruňka (Petra F. Rohovská)

Bára Dvořáková

Mar 14

Read full story

Děkujeme, že Tvůrcovské noviny čtete.

Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

PROPOJENÉ DĚJINY

Co se šustlo v archeologii v roce 2024? ~ Markéta Sloka

Zdravím s několika střípky objevů minulého roku. Protože neaspiruju na Epopej, napsala jsem pár řádků a prolinkem se prokliknete na původní článek.

Začneme Českou Republikou 🙂

Záchranný archeologický průzkum na obchvatu Prahy odkryl 7000 let stará sídla, osm dlouhých staveb. Pohřebiště, konkrétně hroby z období Kultury se šňůrovou keramikou (2900-2300 př.n.l.), a další doklady lidské přítomnosti od závěru mladší doby kamenné až do starší doby železné. Na sídlištích je doklad výroby nástrojů a zpracování kovů. Článek si přečtěte Tady a pokračování Tady.
Neolitická osada u Kutné Hory je unikátní v tom, že nebyla přestavěna a díky tomu se místo pěkně zachovalo. Určitě si přečtěte článek, kde je popsáno, co o neolitu a jejich stylu života víme. Tudy prosím.
Zas Kutnohorsko. Nález více než 2000 denárů. Takový historický jackpot. Zatím jsou identifikované ražby tří přemyslovských panovníků: krále Vratislava II, knížat Břetislava II a Bořivoje II. Je možné, že od léta 2025 bude depot vystaven pro veřejnost. Více o nálezu Tady.

Češi ve světě

Zveřejnění prvních důkazů o středopaleolitickém osídlení ve středním Ománu, v oblasti Huqf (fakt to není překlep). S datováním v poušti je problém, srovnávali s jinými nálezy, které otevřely otázku migrací, což bude chtít další zkoumání. Český článek Tady. Dole se prokliknete na anglický zdroj.
A když jsme u přesunů lidí. Zdá se, že první lidé přišli do Evropy před 1,4 milionem let. Nejstarší známé (tzn. můžou být i starší, neobjevené) lidské osídlení v Evropě je nedaleko města Korolevo na Západě Ukrajiny. Doteď se za nejstarší mělo naleziště ve Španělsku (Atapuerca), což je o 200 až 300 tisíc let mladší. Dobře, tohle není tak úplně objev 2024, ale v minulém roce o tom vyšla zpráva. A je to ono přepisujem /doplňujem/ dějiny. K přečtení, fotkám a dalším zdrojům Tudy.

LINDAR ! Lítáte rádi?

Slyšeli jste někdy o LINDAR? Je to zkratka pro Light Detection and Ranging. Což je takové šikovné udělátko, které se vozí v letadle, nebo na dronu, a skenuje zemi pod sebou laserovými pulzy. Což je výborné v těžko přístupných terénech. Díky této technologii se v minulém roce našlo několik nových osídlení a můžeme se jen těšit, co jejich budoucí zkoumání přinese. Pokud vás zajímají další objevy, zvu vás o Substack vedle na Propojené dějiny, kde brzy vyjde širší verze. Brzy načtenou!

Markéta Maija Sloka a Propojené dějiny

Z NITROLEBNÍCH POCHŮZEK

Z nitrolebních pochůzek ~ Magdalena Sapíková

Už jsem psala o lidský důstojnosti a ceně zdraví. Psala jsem o probioticích a colostru a tak dál.

Tak dneska by to mohlo být o byznysu. Ne, nehodlám se pasovat do role byznys koučky, to by nebylo dobrý. Držím se kuličky a aloe.

Přesto jsem za poslední rok o byznysu něco zjistila. Kdo si myslí, že MLM je úplná volovina, čte dál, protože jsem si to myslela taky.

Jo, MLM nefunguje, nebo jen někomu, je to otravný, zabere to moře času… Celá já ještě před rokem a kousek 🙂

Pak jsem zavadila o jedno MLM, který si mě přitáhlo. Protože pracuje se zdravím.

Zdraví je můj obor, moje poslání. Lidský i zvířecí. Psychický i fyzický.

A jak jsem na něj narazila, zastříhala jsem ušima. Kecám, to neumím, umím jen hýbat nosem jako králík. Fakt, čestně. Klidně předvedu.

Takže jsem na něj narazila a na třetí naražení jsem se přidala. S vidinou takovou jako že uvidíme.

A protože je to moje téma, tak to najednou šlo a jde.

Umím o tom mluvit, umím to používat. Nevadí mi o tom mluvit a ráda mluvím o tom, co se mi zase povedlo.

Muže jsem za 2 měsíce vytáhla z long-covidu, kterej ho týral přes rok. Říkám tomu z dědka chlapem za 60 dní.

Mladšího syna jsem za 14 dní zbavila ekzému na uších, kterej se držel taky přes rok, navzdory konzultacím se světovejma homeopatickejma špičkama.

Staršího syna jsem zbavila kvasinkovýho ekzému.

Zlepšujou se mi lidi s HITem a jinejma střevníma neplechama (jo, HIT jde od střev, řešit ho antihistaminikama nemá smysl).

Sama jsem si konečně dala dohromady střeva, který jsem měla celej život takový “vachrlatý”, moje perimenopauza je v pohodě a dorůstaj mi vlasy po covidech.

Prostě je to super a jsem za to skvěle placená firmou. Takže konzultace v tomhle případě můžou být zadarmo. Jo, zadarmo. To velmi uspokojuje moji vnitřní kouzelnou babičku, která by nejradši opečovala celej svět. Až na to, že taky třeba musím platit složenky a krmit děti a muže, že… A vono to jde. A z toho mám taky neskutečnou radost.

Takže závěr – pokud jste zkoušeli MLM a neuspěli, pravděpodobně jste jen nenatrefili to správný, který s váma rezonuje. Možná jste neměli dobrou podporu, kterou třeba já mám boží a snažím se ji předávat dál jak nejlíp umím.

Protože spokojenej člověk je nejen zdravej, ale taky bohatej. Nojo, je lepší bejt zdravej a bohatej, jasně, že je.

A já, já jsem tady. Furt tu někde jsem a jak maják stojím a čekám a svítím. A ráda posvítím i vám. Od toho tu v tomhle životě jsem.

Mám vás ráda a jsem v tom s váma 😘

Magdalena Majda Sapíková

BÝČÍ KRONIKA ŽIVOTA

Meruňka ~ Petra F. Rohovská

Líza milovala chystat překvapení, a tak každé dárky, byť sebemenší, úhledně zabalovala do krabiček, ke kterým vždy přidala něco navíc. Jednou kvítek z louky, jindy snítek z bylinkového záhonu, aby celou nádheru ovoněla a někdy korálek či kamínek, který našla v přírodě. Když spatřila vzor puntíků, srdce jí zaplesalo, neboť naprosto na nich ujížděla – vždy říkala, že tohle retro zastaví kvapně utíkající čas, každého přiměje se usmát nebo se alespoň tvářit nekysele, protože zaženou chmury a rozzáří den. Svět se hned zdá být líbivější, líbeznější a svěží. Jako když vyběhnete ven do deště a zatančíte si s kapkami zcela svlečení. Nebo když se po ránu projdete po ranní rose, která chladí trávu i vás. Moment naprostého splynutí s přírodou, která s otevřenou náručí nabízí své poklady náhodným návštěvníkům. Líza zeleň milovala, kdy si jen tak vyšla do zahrady v době, kdy doma ještě všichni spali. Procházela se v pomalém probouzení v tichu, kdy jediné melodie, které lidské ucho zachytilo byli ptačí zpěv v korunách stromů, jak se vábí navzájem, a větřík, který si pohrává s větvemi či s rozpuštěnými vlasy.

Ještě, než Líza začala s běžnými denními povinnostmi, tak její první kroky vedly k Meruňce. Meruňka, tu, kterou spatří jako první pokaždé, když se ráno probudí. Tyčí se před oknem v ložnici a s každým rozbřeskem roztáhne své větve jako ona své paže, aby se protáhla do nového dne. V mnohém si připadá jako ona. Pevně stojící, hluboko zakořeněná, věkem vyzrálá, vyhlížející do všech stran. Vznešená, jak tam stojí sama a kolem dokola ji zdobí bílý závoj lučního kvítí. Svým postojem působí jako královna, grácie stejně jako hvězda mezi uměleckými obrazy Mona Lisa, po které má Líza své jméno. Její maminka byla vášnivou obdivovatelkou umění a když se jí jednou poštěstilo jet do Paříže, na dlouhé hodiny upřela svůj pohled na malebný obraz, který však svou velikostí přitahoval většinu dalších návštěvníků muzea v Louvru. Mona Lisa – tajemná žena plná záhad a zahalena tajemstvími, o kterých věděli jen ona a její stvořitel Leonardo da Vinci. Líza taktéž měla své skrýše a zákoutí, kam jen málokoho pouštěla.

Možná i proto se cítila zvláštně spřízněně se svou Meruňkou. Když ji poprvé zahlédla, tak hned věděla, že tento nový dům se zahradou, kde trůnil onen ovocný strom bude jejím domovem. Na přivítanou čerstvě nastěhované rodince nadělila ty nejsladší plody, jaké naposledy Líza okusila ve slunné Francii. Meruňky byly krásně zaoblené, hebké a jemné se sametovým povrchem. Krásné narudlé odstíny na žlutooranžovém pozadí přímo vábily k nakousnutí jako nesmělý polibek dvou zamilovaných, jimž při pohledu z očí do očí červenají tváře. Líza si přičichla a vůně, která se rozvinula do nosních dírek jí připomněla parfém její novorozené dcerky. Poté se do ovoce zakousla a rázem se přenesla do chuťového ráje. Šťáva z plodu jí stékala po bradě a sladkost záhy přivábila okolní hmyz. Omamná sladká chuť rajské zahrady a ráje na zemi. Stejně jako ta Meruňka i Líza přivedla na svět jen jeden plod lásky a něhy. Poté svou sílu směrovala jinam. Její milovaný strom také jen tenkrát poprvé a naposledy obdařil svou úrodou, která však byla jedinečná a na věky věků nezapomenutelná.

Líza na svou Meruňku hleděla s obdivem, který často hraničil s dojetím. Slzy na sebe nenechaly dlouho čekat. Meruňka, jejíž název se vyslovuje tak konejšivě, mazlivě, hladivě… Krásná, vzrostlá, nádherně košatá. S pevnými kořeny hluboce rozprostírajícími se pod zemí a zeleně hustou větnatou kšticí. Na jaře na ní vypučí nádherné vonící bílé květy, které vábí všechny včelky z okolí a svými listy poskytne stín v horkém slunci. Na první pohled má vše, co by si ovocný strom mohl přát a vypadá jako z reklamy na to nejúžasnější a nejšťavnatější ovoce široko daleko. Je naprosto dokonalá, a přitom už pár let neplodící. I letos Líza natěšeně čekala, zda její milovaný strom nadělí lahodné plody léta. Však dokud je strom naživu, tak naděje neodešla. V přírodě, jako v životě, však nic není jisté – stačí jedna mrazivá noc nebo napadení nevítaných mšic či jiných škůdců, včetně nemocí, aby celá příprava by přišla nazmar.

Před nedávnem zhlédla Líza zajímavý švédský seriál, kde v jedné epizodě hlavní postava vyprávěla, jak v dospívání začala psát a svou knihu chtěla pojmenovat Láska a anarchie. Zapisovala si všechny radosti i strasti spojené s tímto nelehkým obdobím lidské existence a nejvíce Lízu zaujalo přirovnání hrdinky k lesu. Její teorie spočívala v tom, že opravdová moudrost a dozrání člověka nastane v okamžik, kdy je z něj strom uprostřed lesa. Na samém počátku je pouhé semínko, které někdo zasadil do půdy a z které bere živiny, sílí a chystá se na svou další etapu. Tou je následně květina, která se postupně otevírá okolnímu světu – někdy je zcela zavřená, když se potřebuje chránit a jindy se odhalí. Až nastane čas, kdy je připravena přijmout samu sebe, tak se promění v strom. Už dokáže stát sama za sebe, je dostatečně veliká, aby jí nikdo nesklátil a umí poskytnout ostatním i sobě potřebnou oporu. Posledním stadiem je pak les – prostor, kde každý strom stojí pevně ve své půdě a ve své absolutní velikosti.

Čím byla Líza nyní? Sama nevěděla. Někdy si připadala jako ten strom, kdy se cítila být neohrožená a plně sama za sebe. Jindy vnímala samu sebe jako křehkou květinu, která neobstojí tváří v tvář nástrahám okolních živlů. Pak přišly chvíle, kdy měla pocit, že je právě zasazeným semínkem a ví jen to, že neví nic. Stejně jak pravil Sókratés. Věkem by už měla být zmoudřelá a vědět, jak čelit různým obtížím, které život občas nachystá. Měla za sebou nemálo zkušeností, avšak pokaždé, když narazila na novou překážku, stála opět na startovní linii. Žila sice naplněný život, kde láska a rodinné štěstí ji doprovázeli každým dnem. Po pár letech a působením osudu, si však přála ještě jedno dítě a přes veškeré snahy se Líze již podruhé otěhotnět nepodařilo. Prošla si různými terapiemi, vyzkoušela nespočet doporučení a řídila se i babskými radami, avšak neúspěšně. Nakonec navštívila lékaře, kteří jí na základě odběrů a intimních vyšetření vyřkli nemilosrdný ortel – je nám líto, ale bohužel máte nízké hladiny hormonů a žádnou ovariální rezervu. Jinými slovy – neplodná, v začínajícím přechodu. Proplakala mnoho dnů a probděla spousty bezesných nocí. Zázraky se prý dějí, jen někdy nemůžeme ošálit přírodu, i kdybychom se snažili sebevíc. Po pár týdnech sebelítosti si vzpomněla na svou Meruňku a hledala propojení.

Zamyslela se nad tím, co mají společného ona a Meruňka. Jak spolu souvisí téma ženství. Co dělá ženu ženou? Její plodnost? Její orgány? Její tělo? Žena, tak jako i ta Meruňka jsou přece víc než jen pouhý vzhled, včetně toho, které je očím cizích neviditelné. Jsou ženy, které ztratily mnohem více. Ženy, které si musely vytrpět tolik bolesti a křivd vůči jejich ženství. Ženy, které se musely vzdát kvůli nepřejícím okolnostem svých snů. Ženy, které se narodily a vyrůstaly v podmínkách srovnatelnými s vězni v nejstřeženějších zařízeních. Ženy, které by běhaly s vlky, ale místo toho jsou přivázané jako pes k boudě. Ženy, které den, co den musí bojovat o svou důstojnost a dokazovat, že jsou mnohem víc, než jen potěšení či povyražení některých mužů. Ženy, kterým byl odebrán hlas a jejichž hodnota je místy tak ponížená, že nad tím zůstává rozum stát. Ženy, které se musí obhajovat před soudem společnosti, zda vůbec mohou svobodně rozhodovat o sobě jako o ženách. Ženy, které následkem nemoci či operace přišly o své ryze ženské orgány nebo části těla. Ženy, které hledí na sebe do zrcadla a s pohledem upřeným na svou tvář si kladou jedinou otázku – jsem stále ještě ženou?

Ano jsi, přece ani ta Meruňka není méně stromem jen proto, že už léta neplodí žádné ovoce a pokaždé její jarní květy uvadnou a uschnou. Je stále plná síly a krásy. Okolní rostliny k ní vzhlíží a poletujícím ptákům i nadále nabízí přístřešek. Líza se pod ní může ukrýt, když slunce praží a schovat se tak před spalujícími paprsky.

Budu jako má Meruňka, rozhodla se Líza – můj moudrý strom, který roste dál. Každou zimu shodí listy, aby nabral sílu a hned zjara mu začnou zelenat větve, které se obalí květenou. Koloběh jejího života pokračuje bez ohledu na to, zda ovoce přijde či ne. Na tom nakonec vůbec nezáleží. Všichni jsme přece mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Petra F. Rohovská