#20 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté

Odpolední haiku, promo, digipůst, marnění času, poradenský seriál, dubnový akronym a vědmino moudro na závěr

Tvůrcovské noviny

Apr 19, 2025

Vážené a milé čtenářstvo,

máme tu odpolední kávu a s ní i odpolední vydání našich novin. Pohodlně se usaďte a vychutnejte si obojí.

Přejeme příjemné čtení a těšíme se na přečtenou v sobotu 17. května.

Děkujeme, že Tvůrcovské noviny čtete.

Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

NOVÝ BRAK

Promo ~ Tereza Kowolowská

Bylo nebylo, vzpomněla jsem si v příhodném předvánočním čase na to, že mi v prehistorii naší potenciální společné existence můj muž sliboval, že pro mě sežene gramofon. Jenže to bylo v rámci prezentace toho, jak moc je dobrej úlovek s extrašpicovní genetikou, silným chrupem a vytříbeným vkusem ohledně hudebních nosičů. Jakmile jsem ho vytáhla na cca páté rande, byly všechny zmínky o levném, leč exkluzivně funkčním gramofonu zapomenuty. Takže když jsem tento zapomenutý slib vytáhla koncem loňského listopadu, hnulo se v něm svědomí a zaplála naděje na vyřešené vánoční dárky. O měsíc později jsem s jiskřičkami v očích servala z vytoužené elektroniky balící papír a zapojila bedničky. A tam to prozatím skončilo. Tedy, rozumějte, jediné vinyly, které v tuhle chvíli vlastním jsou ty od mužovy kapely a ač jim masivně a bezvýhradně fandím, není to zcela můj šálek čaje. Gramofon tedy vyčkává na svou příležitost, až z první hudební divnoakce dovalím domů desky v hodnotě vyšší, než mají moje orgány na černém trhu.

Ona je to vůbec taková frajeřinka. Trochu se obávám, že gramofon bude mít stejný osud jako promítačka, kterou jsem si pár let nazpátek nadělila k narozeninám a říkala si, jak si dopřeji kvalitní kinematografický zážitek. Místo toho ji vytáhnu jen párkrát ročně, obvykle po tom, co se po mém tetování dotáhnu domů jako zombík v zombie apokalypse, který přišel o nohy a zatraceně dlouho neokoštoval šedou kůru mozkovou, a ustelu si v obýváku před promítačkou gauč, abych nezamrdala ložní povlečení od zbytků barev, krve a divného šlemu. V tomto dočasném útočišti bolesti beznaděje pak, obklopena závějemi junk foodu a kombuchy (abych po čínské polívce, křupkách a čokošce doladila ten zdravý životní styl) pouštím nějaký skvost filmové historie jako Piraňa 3DD, Toxický mstitel nebo cokoliv, co obsahuje Davida Hasselhoffa.

Minulý týden mě má kamarádka Olga, která provozuje vlastní květinářství poprosila, že by potřebovala natočit krátký reklamní shot na dovoz květin. V záběru měly být jen ruce přebírající sexy box s čerstvými řezanými květinami a následně je aranžující do vázy. Ale když už u mě kamarádka byla, rozhodla se to pojmou jako větší štylovku a tak k záběrům „ruce + květiny“ přibyly ještě záběry „ruce nalévající kávu z moka konvičky“, „ruce kreslící tužkou“, „ruce odkládající elektrickou kytaru“ a pro veliký úspěch „ruce pouštějící desku na gramofonu“. Nejeden hipster by zamáčkl slzu dojetí (až na to, že kafe se lilo do standartního porcelánového hrnečku, nikoliv do zavařovačky od nakládané Aro papriky). A zde přichází dramatický zvrat. Gramofon jsem nikdy předtím neobsluhovala a zdaleka to nebylo tak intuitivní, jak by laická veřejnost mohla předpokládat nebo já doufat. Na úvod jsem položila desku špatnou stranou nahoru. Překvapivě nehrála. Na druhý pokus již byla uložena správně a po náhodné manipulaci s šesti čudlíky se dokonce i začala točit, nicméně přes veškerou mou snahu a urputný pohled to na spuštění hudby nestačilo. Kapička potu na čele zrcadlila dokonalé zoufalství. Nevadí. Pustila jsem hudbu na youtube, aby se ve zvukovém podkresu promítla a doufala, že ve slušném střihu se tento faux pass ztratí. Až posléze jsem zjistila, že kamarádka natáčela úplně celý ten srdceryvně zoufalý proces a hodlá jej použít úplně celý jako kvalitní promo materiál. Vyobrazení nerovného souboje lidské bytosti s technickým pokrokem, končící triumfem stroje.

A tím drazí přátelé, pravděpodobně skončila jakákoliv má potenciální pověst hudebního znalce, ještě dřív než začala. Protože až tohle prosákne na veřejnost, bude na čase spáchat čestnou sebevraždu a nechat se zcela pozřít kombuchou. Staneme se jedním, budeme společně pobublávat a kvasit v obří zavařovačce, v temném zákoutí letenského bytu. Tisíce nových spórů nám zaručí nesmrtelnost. Budeme se šířit zažívacím traktem spoluobčanů a kolonizovat jejich střeva, mozky i duše. Nastane nová epocha, kombuší diktatury! Zcela prosté od nespolupracujících hudebních reproduktorů!

KAVČÍ MEDAJLONEK

Velikonoční kavčí povídání o půstu ~ Hanka Valentová

Jsou Velikonoce. Letošní předvelikonoční období jsem si střihla pořádnej půst. Digitální. Na telefonu, protože na počítači přeci jen mám pocit, že pracuji a taky počítač s sebou člověk nemá, když je venku nebo na koncertě. Využila jsem k tomu roky prověřený rámec křesťanského postního období. Tedy těch 40 dní před Velikonoci, v klasickém režimu volnějších nedělí.

Proč se zbavovat digitálních závislostí snad ani nechci psát, na to si musí odpovědět každý sám, dovolím si jen drobný výpočet. Když ubereme screen time na telefonu o hodinu denně (a to podle mě může udělat skoro každej) ročně to udělá dva týdny! Dva týdny času pro sebe. Ještě jedna poznámka, tuhle jsem šácla telefon svému malému synkovi, když byl na víkend s babičkou (pochvalovala si, že byl strašně hodnej) a měl natočíno za jeden den krásných 9 hod 45 min. Uf, to je něco, že…

Napíšu tedy své nejlepší tipy, pro zkrácení doby strávené na telefonu:

zbavte se všech zvonečků a zvuků. Stačí zvonění, když někdo volá a dejme tomu smska
snižte počet dalších messengerů v telefonu na maximálně jeden (já jsem třeba požívala fler poštu, IG messenger a whatsapp). A to nemám ani FB messenger ani telegram, spoustu sítí nepoužívám
držte přerušovaný půst. Jak v jídle, tak na telefonu. 12 hod bez jídla žádný problém, ale 12 hodin bez telefonu? To už je docela výzva, což?
nechávejte si telefon na noc v jiné místnosti
zkuste první ranní kontakt nechat až po… po snídani, po zubech, po kafi…
dělejte si čárky vždycky, když na telefon saháte. Schválně si zkuste pak porovnat třeba s počtem pohlazení psa či kočky
nastavte si (tvrdé) limity na nejčastěji používané aplikace a hry. I pět minut denně je až až
nepoužívané aplikace smažte, nebo aspoň dočasně skryjte
buďte hodně venku, na denním světle

Shrnula bych to celé do hlavního kavčího lifehacku #chovejte se, jako by byl mobil cigareta. Prostě, když máte pocit, že se potřebujete kouknout na telefon, zkuste si říct sami pro sebe, jestli byste si na daném místě zapálili. Když ne, nechte telefon v kapse.

Smyslem Velikonoc je, nechat něco umřít, aby se mohlo narodit něco jiného. Přeji tedy všem čtenářům Tvůrcovských novin zbavení se digitálních závislostí.

LÉČBA DUŠE UMĚNÍM

~ Klaudie Slunečná

Má umění sloužit účelu? Reflektovat dobu nebo jen odrážet krásu? V tomto světě je možná všechno naopak.

Zdůrazňuje se výsledek a ne cesta. Dosažení cíle a ne laskavost po cestě k němu. Užitečnost a ne posvátno. Účelovost a ne krása.

Protože řečeno slovy Khalila Gibrana “Krása není potřeba, ale vytržení”.

Kdyby se to, co oslovuje naše srdce dalo shrnout do 3 slov, která by to byla? Já bych zvolila Krásu, Lásku a Poznání. Ačkoli každé z těch 3 je synonymem a aspektem té jedné jediné. Krása musí mít srdce a hloubku poznání. V lásce se všechno proměňuje na krásu a poznáváme sebe sama. A poznání je poznáním toho, že není nic než láska a krása.

***

***

Když je čas marnit čas

Zachraň se kdo můžeš! Svět tlačí.. A bere ti šťávu! Chvilka nepozornosti a skončíš jak vymačkaný pomeranč v odpadkovém koši!

O co tu jde? Měli bychom se snad jen válet na divanu a rezignovat na Lepší život? Pomalu hnít ve stylu “smrádek, ale teplíčko”?

Ale kdepak! I kdybychom stokrát chtěli, tak tohle už neumíme. Svět výkonu už dávno posunul naše hranice. Je snadné propadat pocitům viny, když každý odpočinek se nazývá prokrastinací a den bez naplněného diáře proflákaným časem lenocha.

Potřeba využít naplno příležitosti nás žene až na okraji propasti úzkosti. A nejsme to jen my ženy, s ideálem dokonalé matky, perfektní manažerky a krásky Instagramu. Na skvělou hospodyni jako dříve se už moc nehraje, ale máme tu nové výzvy. Intelektuální, ekonomické… “Dělej víc” samozřejmě číhá i na muže.

Žijeme přece v Úžasné době, která dovoluje mnohé!

Můžeme se pořád učit něco nového.

Měli bychom zdokonalovat to, co známe.

Musíme odůvodnit svou existenci tím, že v něčem budeme skvělí.

Vážně musíme?

Možná právě tahle svoboda, zdánlivě nekonečného bufetu příležitostí, může být i naším prokletím.

Psycholog Barry Schwartz ve své knize Paradox volby píše, že „s rostoucím počtem možností roste i naše nespokojenost“ – protože čím víc voleb máme, tím větší máme strach, že si nevybereme správně. Nejsme šťastní z možností, ale vyčerpaní z jejich váhy.

A mezi tím vším běháme v krysím závodě…S pocitem, že pokud na chvíli zpomalíme, něco nám uteče – příležitost, uznání, smysl.

Paradoxem je, že musíme zpomalit aby nám přestal unikat život, který se snažíme „stihnout“.

Sartre by nám připomněl, že svoboda není dar, ale úděl. Tedy – dodávám já – pokud nemáme jasno v prioritách. A proto ono zpomalení, nicnedělání bez cíle, v šálku kávy a slastném lenošení, zklidní myšlenkový vír.

A co ty? Dovolíš si někdy nedělat nic? Bez pocitu viny?

Ve světě výkonu a dravé efektivity “ztrácet čas” ?

Jde o to vytvořit balanc. Rovnováhu mezi akcí a klidem. Ale ve hře je nátlak rozumu. Společnosti zaměřené na užitečnost. Vlastní sebehodnoty, která klesá, když ti nikdo netleská. A nepotřebuje tě.

Když ale vstoupíš do vlastní síly, pochopíš, že ony zdánlivě neužitečné chvíle jsou cestou do tvého nitra. Vyjasníš si, co je důležité.

Rozpoznáš, které hlouposti stereotypem děláš stále dokola.

A přijdou ty nejlepší sebereflexe a ty nejlepší nápady. Múzy se radují.

V tichu nekonání se svět začne dít..

Taoisté, kteří se už tisíce let věnují tajemství mládí a nesmrtelnosti to označují WU-WEI : konání nekonáním. Je to umění jednat v souladu s proudem, nikoliv proti němu. Nechat věci, ať se dějí přirozeně. Bez tlačení, bez dření, bez přetvářky.

Dopřej si to!

Dovol si prošvihnout příležitost, marnit čas, nedělat nic a jen tak být..

„Kdybych měl padesát tři minuty nazbyt, šel bych pomaloučku ke studánce.“ Antoine de Saint-Exupéry z knihy Malý princ

S 🧡 Klaudie

TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ

Poradenský seriál, 1. díl ~ Zuzka Vránová

Milí čtenáři Tvůrcovských novin, po seriálu detektivním a napínavém vklouzneme na čas zase do Trocha sociálna...

...ehm, tedy ne, že by to občas v tomto oboru nebylo taky napínavé, no a někdy i umět pátrat se hodí (náš sociální systém nenechá naše mozky zakrnět🤣).

Takže tady pro vás všechny, co máte rodiče, tety, strýce, prostě krátce řečeno, pro všechny, co máte potenciální seniory na péči v rodině, zde nyní mám poradenstký seriál na 4 dily...

1.díl – Jak poznáte, kdy je třeba hledat podporu pro své blízké i vně rodiny?

Sepsala jsem vám tady takové body, podle kterých se můžete řídit, nebo podle nich poznat, že možná už je na čase přemýšlet o nějaké službě pro potřebné ve vaší blízkosti. A také kdy by bylo dobré se zamyslet, zda nepožádat i o nějaké pobytové zařízení, i když výhledově třeba v nejbližších dvou třech letech to ještě nebudete potřebovat. Ale pokud bydlíte blízko Prahy nebo většího města, čekací doby na tato zařízení jsou delší.

Pokud neuvažujete, že byste pobytová zařízení kdy vůbec využili, stejně přemýšlejte, jak v nastalé situaci potřebnosti hodláte postupovat, např. úpravou bytu nebo výměnou bydlení za bezbariérové atd. Případně zda si nechat v pečování nějak pomoci.

Tady doporučuji se poradit s odborníky na danou problematiku. Nemyslete si, že vše zastanete sami! Z vlastní zkušenosti vím, že po nějakém čase přijde únava. A pokud máte ještě nějaké další starosti v rodině nebo v práci, objeví se dříve nebo později nějaké zahlcení, nervozita atd.

Je možné, pokud to jde, zapojit i rodinu, kdokoliv je ochoten pomoci, vše se počítá, i povídání, návštěva, doprovod k lékaři..., oslovte i širší rodinu nebo blízké přátele, vezměte do akce i děti, mám s tím dobré zkušenosti, nastavte si Plán péče na nějakém rodinném setkání, kde se dohodnete, jak pomáhat, a kam může přijít každý, kdo je ochoten se nějak podle svých možností zapojit! A tam, kde síly rodině nestačí, zapojte odborníky, pečovatelskou službu z okolí nebo domácí zdravotní péči, kterou předepisuje praktický lékař potřebného a je zdarma na pojišťovnu, a je možné domluvit návštěvy sester 1-3x denně. Takovému setkání říkáme odborně Rodinná konference a bývá součástí pomáhajícího nástroje v sociální oblasti tzv. Managementu péče.

A nyní již k těm bodům:

🍀jste dcera/syn stárnoucích rodičů (vnučka/vnuk prarodičů)?
🍀minimálně jednou týdně jim musíte s něčím pomoci? Nebo utrpěli úraz?
🍀jste plně zaměstnán/na podnikáním/prací?
🍀vaši blízcí senioři stále více zapomínají události z blízké minulosti (problém s krátkodobou pamětí)?
🍀za poslední měsíc utrpěli jeden až dva pády?
🍀přestávají být aktivní a zásadně mění své zvyky?
🍀straní se společnosti a mění se jim povahové vlastnosti?
🍀nepečují o sebe a ztrácí zájem o okolí?
🍀dříve veselí, dnes skleslí?
🍀celý den jsou v pyžamu přestože nestůňou? A tyto dny se opakují?
🍀ráno začnou mluvit o tom, že dnes udělají nějakou práci a večer jí ještě ani nezačali?

Pokud vaše odpovědi jsou častěji kladné, zamyslete se, zda není teď ten správný čas přemýšlet o nějakém poradenství, podpoře, péči...

To je dnes zatím vše 💜🧡💜

***

Příště: 2. díl – Jsi už unavená/ unavený pečováním a starostí o své rodiče?

Vaše Zuzka Vránová

průvodkyně péčí (nejen) o seniory

PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ

~ Klaudia Sauerová

VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY

~ pro období ve znamení Býka (21. 4. – 20. 5.) ~ Dagmar Samandra Čerňová

ÚDER BLESKU

Co by to bylo za aprílové počasí bez pořádné bouřky a změny počasí několikrát za den. Někoho baví ta rozmanitost, pro někoho je vrcholem frustrace, protože ho dráždí, že se předem nemůže na změny počasí náležitě připravit a obléknout.

Tak jako tak nám příklad s počasím evokuje jediné, a sice zmatek, kterému budeme v dubnu vystaveni. A jak známo, býci zmatek nemají příliš v lásce. Raději volí klid, stabilitu, předvídatelnost. A té bude v dubnu bohužel po málu. Neznamená to, že celý duben musíme prožít ve frustraci. Znamená to vědomě se připravit, aby až to nastane, nesrazil nás úlek na kolena.

Paradox je, že Úder blesku je do určité míry velmi předvídatelný. Pokud vidíme, že se blíží bouřka, je stoprocentně jasné, že dříve nebo později udeří blesk. Pokud svůj život stavíme na nestabilních hodnotách, bez jasných hranic a sebeúcty, v bažinách domněnek, je jasné, že dříve nebo později se zhroutí jako domeček z karet. A my se vždycky tak ohromně divíme, jak se to mohlo stát.

Oč vědomější přístup k vlastnímu životu, tím menší překvapení. Oč větší dlení v iluzích a nalhávání si, tím větší rána do palice. A pokud už nás Existence opravdu přetáhne holí, to jediné smysluplné, místo výčitek a obviňování, co můžeme, je převzetí odpovědnosti, jak daleko jsme to nechali zajít.

Ve výsledku totiž i Úder blesku přináší úlevu. To, do čeho jsme roky investovali s planou nadějí, že to snad ještě pár let vydrží, se zhroutilo s definitivní platností. A naopak, všechno, co se zhroutilo, nemělo pevné a kvalitní základy. Konečně můžeme přestat investovat zbytečně. Konečně se můžeme na chvíli zastavit a říci si, tohle je šance na úplně nový začátek.

A jestli je vám v Beranu nepovedlo zasadit, tak teď máte druhou šanci. Spáleniště je nositelem velké výživy a my ji můžeme využít ve svůj dlouhodobý prospěch.

Samandra,
vaše zenová vědma