#22 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté

Odpolední haiku, Jižní Morava, Marie Magdalena, polibek Múzy, poradenský seriál, červnový akronym a vědmino moudro na závěr

Tvůrcovské noviny

Jun 21, 2025

Vážené a milé čtenářstvo,

odbila pátá, kávičkové vydání novin k vám chvátá.

Přejeme příjemné čtení a těšíme se na přečtenou v sobotu 19. července.

Děkujeme, že Tvůrcovské noviny čtete.

Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje

Bára Belandy Dvořáková

NOVÝ BRAK

Místa Bohem zapomenutá. Vlastně raději nikdy nenavštívená. ~ Tereza Kowolowská

Pocházím z malebného konce Jižní Moravy, kterýžto se mimo jiné vyznačuje výskytem endemických parazitů, vinnými sklípky, kterými se za socíku prokopávali místňáci na preferovou stranu hranice, a vysokou koncentrací bitcoinových miliardářů na počet obyvatel. Krom jiných krás a epického folklóru jsou také místní končiny proslulé vysokou příbuzenskou plemenitbou. Trochu jako Arkansas nebo Idaho, ale víc jako Morava. Kraj byl vždycky úrodný, lidé bohatí a nebylo přípustné, aby se rodinný majetek tříštil v rámci věna a už vůbec ne k sousedům, natož do sousední vesnice. Řešení bylo nasnadě. A tak se uzavíraly sňatky mezi sestřenicemi a bratranci, tetami a synovci, strýci a neteřemi...prostě tak blízko, jak jen to přes faráře prošlo. Počet dvouhlavých dětí je sice relativně nízký, ale místní ústavy pro postižené občany jsou plněny požehnaně a lámeme rekordy v neplodnosti.

Místní obyvatelé vesniček o třiceti starousedlících a padesáti slepicích se s tím perou po svém. Legenda praví, že během druhé světové války na nedalekém poli přistál sestřelený britský pilot. Zraněn a zmaten se doplahočil do nejbližší vsi, kde ho místňáci rychle zabalili, ostříhali, převlékli, zašili do vinného sklípku a natvrdo do něj natlačili nelidský objem domácí kořalky. Když dorazilo gestapo, nebylo jak namol opilého brita mezi dvaceti namol opilými lokály identifikovat. Vlastenecké ukrývání spojence bylo velmi důsledné. Pilot strávil několik let v kuse ve sklípku, ve stavu značně podroušeném. A během této doby nuceného veselí stihl zplodit celkem obstojný počet potomků. S místní komunitou se sžil tak dokonale, že ještě tři roky po válce mu nikdo neřekl, že je už mír a že se nemusí dál skrývat. Když se pak před ním někdo prořekl, pilot se nenápadně vytratil. Otázkou zůstává, jestli se ještě někdy měl tak dobře! Nicméně věřím, že je to motiv na celovečerní Hollywoodský film jak vyšité.

Před asi patnácti lety fotbalové mužstvo stejné nejmenované vesničky postoupilo z ligy „čutáme si mezi bramborami a kozou“ o ligu výš a zázrakem dosáhlo na příspěvek pro podporu sportu z Evropské Unie. Mohli zainvestovat a koupit si třeba opravdové branky, ale oni byli jinačí filutové! Rozhodli se své jmění výhodně proměnit a koupit „brazilce“, který bude zajisté extratřída a zajistí jim další postup a tím pádem a další dotace a krom branek by mohly být finance třeba i na doopravdické boty se štuplama! Takže vyslali tamtamy, že nabízí angažmá „dajakému brazilcovi“. Mladý a nadějný brazilec, který slyšel „angažmá v Evropě“ si nadšeně sbalil svých pět švestek ze slumu a vydal se na dalekou cestu do srdéčka Jižní Moravy. Člověk by řekl, že po příjezdu musel být zděšen, ale družstvo se postaralo o vše. Připravili mu obytnou uni buňku po zednících (hned u hřiště, aby se neztratil), kde byla dokonce jeho vlastní kadibudka a elektřina, takže oproti jeho rodnému slumu to bylo pořád výrazné navýšení životní úrovně. Navíc vyfasoval telefon s jediným telefonním číslem – na trenéra – a česko-portugalský slovníček, neb místňáci nejen že neovládali portugalštinu, ale ani angličtinu a stejně tak brazilec neuměl lokální domorodé nářečí. Vše náležitě oslavili, pobratřili se a k večeru se všichni rozešli do svých domovů a brazilec osiřel v uni buňce. O hodinu později trenér obdržel SMS zprávu od brazilce ve znění „OHEŇ!“ V nejvyšším duševním rozrušení zavolal hasiče. Z nejbližšího města vyrazilo šest hasičských aut, dvě sanitky a policie v kompletní parádě majáků a houkaček. Když konvoj bezpečnostních složek dorazil na místo a elegantním smykem okolo hnoje zastavil, našli velmi smutného brazilce, jak sedí v ternýrkách na zápraží uni buňky. Po důkladném ohledání situace se ukázalo, že chudák pouze netušil, jak zapnout mikrovlnku a ohřát si párky a s nejvyšším vypětím sil za pomocí slovníčku a posledních podnapilých mozkových buněk zplodil tento dotaz na ohřev krmi. Zbytečný výjezd záchranných složek stál tolik, že to sežralo nejen příspěvky Evropské unie pro rozvoj sportu, ale i členské příspěvky na cca 150 let dopředu. Pokud vím, do vyšší ligy se jim ani později postoupit nepodařilo, ale brazilec se osvědčil na jiných frontách. Po vsi běhá spousta nádherné opálených malých snoplošů. A to je prosím nádherný Happy End o tom, že „ŽIVOT SI VŽDY NAJDE CESTU“.

KAVČÍ MEDAJLONEK

Marie Magdalena aneb o chybějícím ženském principu ~ Hanka Valentová

Mým tématem poslední doby je Marie Magdalena. Přečetla jsem o ní hromadu knih a ještě nekončím. Čím víc toho o ní vím, tím větší mi to dává smysl.

To, co dnes vidíme jako křesťanství, je výsledek jednoho z mnoha počátečních divokých proudů, toho který zvítězil a jehož finální forma se ustanovila až někdy ve čtvrtém století, kdy byly všechny ostatní, velmi pestré výhonky, označeny za kacířské a dostupné prameny zhusta zmizely. A někdy v téhle době mizí z obecného povědomí i Marie Magdalena.

Vždyť to je fakt divný, přijde nové, velmi revoluční náboženství a vévodí mu panenská matka a celibátní syn?

Prvních 300 let našeho letopočtu tu ale byla. A ano, byla Ježíšova družka. Jo a byla vznešeného rodu a opravdu, ale opravdu ne, nebyla prostitutka. Je možné, že nebyla Ježíšova zákonitá manželka. Ale každopádně to v jeho učení dotáhla nejdále, to ona byla tím nejpilnějším a nejmilovanějším apoštolem. Legenda praví, že v době ukřižování byla těhotná. Ano tak nějak to píše Dan Brown, musím si ho zas přečíst, proto byly její stopy zahlazeny, aby nedošlo k pronásledování. Uprchla, jak už to tak bývá, do Egypta a po nějakých deseti letech se objevuje v jižní Francii, v Provence. A jak že se jmenuje ten slavný Ježíšův následovník?… tadá! Sára! Černá holčička (což symbolicky znamená, že je skrytá, s královským jménem). Její krev koluje v žilách francouzské královské dynastie Merovejců. Příběh žije dál, objevuje se silně ve středověku, to jsou všichni ti trubadúři uctívající Naší Paní (což se řekne francouzsky Notre Dame) nebo Paní z moře (ha? co paní z jezera?). Středověký kult ženy má velký odkaz na Marii Magdalenu, texty byly možná zničeny, ale symbolika v malířství hovoří jasně. Její barvy jsou červená a bílá. Pak přichází inkvizice, královské dcerky rozpráší co nejdál, provdá do těch nejbarbarštějších rodin na severu, nebo rovnou odkrouhne a jelikož se kult nedá úplně umlčet, tak Marii Magdalenu nahradí panenkou Marií. A hlavně, všechno červené přemalovat na modro! Modrá je cudná ženská brava, je zakázáno malovat Marie v červeném.

Protože, a to jest obecně známo, po pravici Boha sedí Ježíš Kristus… no a co po levici? Tam je jako prázdno? Ne, tam sedí Ježíšova žena jménem Marie.

Svět, ve kterém žijeme, je mužský a pro muže. Ale k nastolení harmonie je potřeba vrátit do světa ženský princip. Jako jing a jang. Víte, jak vypadá židovská hvězda? Dva trojúhelníky přes sebe, ten špičkou nahoru je mužský princip, to je vcelku jasné, a ten špičkou dolů, symbolizuje kalich, grál, nádobu nosící svatou krev, Marii nosící Ježíšovo dítě, tedy ženský princip. Jing a jang. K uzdravení světa je třeba opětovně nastolit rovnováhu.

No a proč to celé píšu. Minulej tejden jsem se dozvěděla, že naše obec se v ulici, kde bydlím, a že je tam obytná zóna, rozhodla udělat chodníky, asi aby byla ulice rovnější. Chodcům se vykáže 60 cm proužek, žádný courání a zbytek bude pěkně rovnej pro auta. Padnou tomu za úkor moje růže, co jsou vysazené guerillově v předzahrádce na obecním. Tady je to vidět, jak to ženské myšlení nám velice chybí. Nebo vám přijde normální ubírat zeleň a přidávat autům v ulici s minimálním provozem? Přináším tedy dnes portréty nikoli nějaké Marie, ale svých růží, které velice miluji. Mimo to, ach jaké překvapení, je růže symbolem Marie Magdaleny.

LÉČBA DUŠE UMĚNÍM

Jak se nechat políbit… Múzou ~ Klaudie Slunečná

(Aneb Jak na Inspiraci?)

Tvoříš? Ale ano! Nemusí to být obraz, báseň… Všichni jsme tvůrci. Svých snů, svých vztahů, svého života.

Jen někdy tvoříme mimoděk. Myšlenkami, slovy, činy. A výsledek? Záleží na tom, jak láskyplná, silná a inspirativní naše mysl je.

Tak pojďme na to kouknout od lesa.

Není polibek jako polibek
Umělci a básníci věřili, že bez polibků Múzy by nebyli schopni tvořit. Jsou mostem mezi světem smrtelníků, profánní realitou a nadpozemským světem božských vnuknutí. Její políbení je darem, odměnou v podobě vizí, nápadů, kreativity.

Ať už zašeptá svou inspiraci v podobě slova či přinese obraz, vždy v duchu harmonie.

Ale... jak ji přivábit? Nebo lépe – je. Není totiž jedna! Tento archetyp má mnoho podob. Múzy v řecké mytologii jsou božskými bytostmi, které představují inspirační sílu umění a tvořivosti. Zrozeny z božského spojení Dia, vládce všech bohů a Mnémosyné, bohyně paměti.

Udělej to pro ně hezké!
9 Múz vládne různým oblastem lidské tvořivosti. Poezii, výřečnosti, psaní, duchovní inspiraci, písním, tanci, divadlu i nebeské moudrosti. Jejich domovem jsou posvátná místa. Proto je tak důležité, chceme-li je přilákat do života, vytvořit pro ně úctyhodné prostředí. Čistou mysl a šťastnou vibraci. Ve 3 krocích si ukážeme, jak na to.

Krok 1: Zbav mysl harampádí (aneb velký úklid)
Když máme plnou skříň věcí, co už nenosíme, není snadné najít to pravé ošacení. A stejně v naší hlavě. Pod vrstvou smetí se krásné a hodnotné myšlenky těžko nachází. Prvním krůčkem k inspiraci je tedy udělat si pořádek. A co je tím haraburdím? Všechno, co přináší pocit nepohody.

Například:

Staré křivdy, které si přehráváme dokola.
Informace, které neslouží našemu záměru, vysněnému životu.
Myšlenky, které s sebou nesou chmury, negativitu a beznaděj.
Ambice druhých, které jsme si vzali za své.
Zprávy o věcech, které nemůžeme změnit.
Poraženecké repetitivní strachy, co nejsou k řešení, ale k strachování.
Bolesti, související s minulostí nebo marným očekáváním budoucnosti.
Myšlenky na lidi a na situace, které z našeho života už odešly.
Domnělá nebo skutečná zranění, která nám život způsobil.
Vize děsivé budoucnosti, které se bojíme.

Tyto a další myšlenkové kolotoče tvoří vír, který nás přináší do vrstvy reality, ve které fakt žít nechceme.

Co s tím?
Nemilosrdně, krok za krokem se zbavovat těchto myšlenek. Pročistit prostor své mysli. Že to nejde? Ale kdeže! Chce to jen trpělivost a uvědomění, že jsem to já, kdo je tady šéf. Jako když čistíme počítač. Aktualizovat.

Ve chvíli kdy tě napadne myšlenka, ptát se sebe sama: je to něco na co chci myslet? Co chci udržovat živé? Ne-li, pustit to a nechat být.

V této vědomé přítomnosti přestat dávat pozornost tomu, co ve svém životě nechci mít. Negativní zprávy. Toxické vlivy druhých lidí. Vlastní sebelítost. Hořkost a hněv.

Polož si tyto otázky:

Je tato myšlenka laskavá?
Optimistická?
Vede tam, kam chci jít?
Jak hodlám žít?
Posunuje mě k životu mých snů?

A pokud ne, přestaň ji živit. Je to tvá mysl. Tak převezmi vedení.

Krok 2: Naladění aneb vábení Múzy
Ve chvíli, kdy uvolníš prostor, věci se začnou dít. Uvolněná mysl je připravena zabývat se tím, co ti slouží. Jako chrám, do kterého může vstoupit božství. Inspirace.

Múza je křehká dáma. Má sílu a dává dary. Ale zdráhá se vstoupit tam, kde nevládne krása, ale chaos. Tato bytost, plná fantazie, s sebou nese dary. Je nevyčerpatelnou studnicí.

S její pomocí můžeme vytvořit prakticky cokoli. Přitáhnout si nové nápady, hojnost, láskyplné vztahy… Naplnit svůj život štěstím a smysluplnosti. Jak s ní tedy pracovat? Jemně. Bez nátlaku.

Nepředvídatelná inspirace
V kroku 1 jsme si uvolnili mysl pro dobré myšlenky. Připravili prostor pro vstup této bohyně. Podle vesmírného zákona, kdy podobné přitahuje podobné, je třeba se naladit. Jsme jako housle. Božské já je skladatel a Múza nositelka melodie.

Ladíme se meditací, procházkou, klidem mysli, povznášejícími myšlenkami.

Vytvoříme v sobě vibrací Harmonie a Lásky. Bez očekávání. Bez nátlaku. Je to bohyně, nezapomeň! V mnoha přestrojeních a podobách. A bohyně přichází, kdy chce. My jen připravíme dobré podmínky, aby zavítala na návštěvu. Nejsou třeba chlebíčky a víno, ale radostná, šťastná očekávání posvátného.

Krok 3: Nepropásni to! Ucti ji.
A pak to přijde. V tichu naslouchání nebo uprostřed dne. Náhlý nápad. Myšlenka, vnuknutí, obraz. Slovo. A tento okamžik je klíčový.

Reaguj rychle. Zapiš si. Neanalyzuj. Nečekej. Udělej to hned. Je to éterická bytost. Velmi jemná. Její hlas nekřičí a nedomáhá se realizace. Zaváháš a prošvihneš to. Uzná-li, že se o její nápady nezajímáš, bude tě navštěvovat méně a méně. (Hosté, které nevítáš, se ti taky vracet nebudou!)

Přichází a odchází, kdy se jí zamane. Ve chvíli, kdy zachytíš signál, okamžitě ji následuj. Nečekej, až se ti to bude hodit. Až budeš mít po ruce plátno či fůru času na román.

Nečekej až vesmír se zatřese
Jsou to jen střípky, které si poznačíš do bloku. Na paměť se nespoléhej. Je potřeba – v tomto momentu – jí okamžitě uctít. Jak? No když tě navštíví královna, je třeba se poklonit. Ukázat, že si její přítomnosti ceníš.

A tím oceněním je pozornost. Tím, že si hned poznačíš myšlenku, nápad vzdáš její posvátné inspiraci poklonu. S projevem vděčnosti jí věnuješ svůj čas a akci jako dar.

Ale nesnaž se jí zadržet. Je svobodná, víš? Utíká, stejně jako lidé, které chceme příliš těsně držet ve své blízkosti. Nikdo nemá rád obsedantní závislosti. Ani dokonalost. A jako se vlní pohoří, stoupej k výšinám s jejími polibky a pak sestupuj do údolí, přetvořit božskou inspiraci do běžného života.

Jsou chvíle, kdy tvoříme ponoření do procesu realizace božského. Básně, písně, obrazy, vztahy… Jsou chvíle, kdy odevzdáváme ze sebe to nejlepší. Slovem, pohledem, radostí, úsměvem, vibrací do každodenního světa.

A i když zrovna netvoříš umění, každým okamžikem vytváříš to nejvrcholnější z uměleckých děl… svůj život. Nechť je krásný!

S 🧡 Klaudie

„Podzim je žena“ z Autorské galerie Klaudie Slunečné

Videoverze textu 👇

TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ

Poradenský seriál, 3. díl ~ Zuzka Vránová

Co konkrétně můžeme prožívat a cítit, když delší dobu pečujeme o své blízké?

V předchozích dvou dílech mého seriálku Jak mohu pomoci mým ideálním klientům, jsem v Tvůrcovských novinách k čaji o páté popsala:

V prvním příspěvku znaky, podle kterých poznáte, zda vaši blízcí potřebují pomoc a podporu jinou, než jen od vás.
V druhém příspěvku jsem popsala, jak mohou být pečující unaveni a o únavě při pečování.

Dnes bych vás ráda podpořila ve vašich pocitech, které jako pečující prožíváte!

TO, CO CÍTÍME, JE VŠE V POŘÁDKU!!!

Obvykle postupně prožíváme toto:

nejprve jsme odhodlaní v tom rodiče, potřebného, nenechat
cítíme výzvu, říkáme si, že to vše zvládneme
cítíme bázeň, máme obavy, zda to zvládneme?
jsme zahlceni informacemi o nové situaci blízkého, cítíme zmatek, a máme strach
zahájíme pomáhání, ale rodič se stejně zhoršuje nebo nespolupracuje, odmítá pomoc, jsme z toho zmateni a v obavách
může se stát, že náš vztah s potřebným není úplně zalitý sluncem, a prožíváme obavy, co se stane, když se s ním budeme častěji setkávat...

Po určité době, se můžeme cítit takto:

únava, skleslost, vyčerpání, rezignace
ptáme se na smysl
nechce se nám doma po návratu od rodiče už nic dělat
cítíme nechuť za ním chodit, cokoliv řešit, cítíme se otupělí
nechceme už od ostatních nic slyšet, žádné rady, co bychom měli dělat lépe
cítíme se zahlceni kontakty s ostatními
děláme automaticky, co je potřeba jako stroj
nedokážeme už naslouchat
při návštěvě u rodičů koukáme, abychom už byli zase pryč

Atd... Dosaďte si, co cítíte...

TOTO VŠE JE V POŘÁDKU!!! Je důležité, že jste si to uvědomili, je fajn, že si to umíte připustit! Dovolte si to! Je to zpráva vašeho těla a mysli, která vás může zachránit! Nestyďte se za to!

JSTE PROSTĚ JEN UNAVENI, PŘETÍŽENI!

Znám to i já, když jsem pečovala o rodiče, zná to spoustu pečujících! Znají to kolegové z praxe. V péči o blízké vás mohou také překvapit pocit viny a výčitky, že asi nemilujete dost!

Tato zpráva vašeho těla a mysli je důležitá a moc užitečná!

Povede vás k naslouchání sebe NASLOUCHEJTE!

ptejme se, co se děje;
dopřejme si čas na zamyšlení;
začněme se sobě věnovat;
potřebujeme pauzu;
a potřebujeme pomoci!

Je to stav před vyhořením, a je nejvyšší čas s tím začít něco dělat!!! Opakuji svůj apel z minulého dílu, a je to důležité:

myslet i na sebe a dopřát sobě péči;
najít si pomoc, podporu, koučink, kamarádku, přítele pro rozhovory, někoho, kdo vás rád vyslechne, a nejlépe i poradí (terapie);
NECHAT SE V NĚJAKÝCH KROCÍCH ZASTOUPIT!!!

Skutečně nemusíme dělat vše sami!

Někdy je těžké přesvědčit blízkého, o kterého pečujeme, že i my potřebujeme pomoci, a že k němu bude chodit pomáhat někdo cizí!

Jak přesvědčit blízkého, že je i v jeho zájmu, když nějaký díl svého pomáhání delegujete na odborníky, profesionály!

Velmi pomáhá ujištění, že ho máte rádi, že se na něj nevykašlete, že ho budete stále milovat a chodit ho navštěvovat.

A také pomáhá vysvětlit mu, že když se necháte zastoupit, budete na něj mít více času, a že spolu můžete pak dělat i věci, na které doteď nebyl čas a síla! Že se spolu můžete více bavit, vice si sebe bez podmínek užít, pomáhající se nevyčerpá a bude radostnější a zábavnější parťák!

Stává se, že potřebný toto nechce přijmout, nebo nemá náhled, že něco potřebuje...
…v tomto případě mám zkušenosti, že pomáhá, když si s potřebným o situaci promluví někdo jiný, profesionál v oboru, psycholog, terapeut, sociální pracovnice!
Potřebný se cizích lidí bojí, má strach, co s ním bude, třeba nechce pryč z domova, atd.
Profesionál umí o takových věcech mluvit, umí s tím pracovat! Zkuste ho pozvat na jednu návštěvu, kde budete přítomni, třeba na kafe, jako kamaráda! Ale nejprve si s ním promluvte sami!
Buďte laskaví a vysvětlujte!!!

Milí pečující, jste úžasní takoví, jací jste! Nestyďte se za své pocity, věnujte se jim a nechte si pomoci!

Příště vám napíši, co dělat, když potřebný není náš favorit, náš společný vztah není zalitý sluncem, a je mezi námi nějaká překážka, propast, zranění… Přesto chceme aspoň něco udělat, ale nechceme, aby nás pomáhání úplně zničilo! A bude i pár praktických rad a shrnutí, těšte se!

Přeji Vám krásné červnové dny!

PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ

~ Klaudia Sauerová

VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY

~ pro období ve znamení Raka (21. 6. – 20. 7.) ~ Dagmar Samandra Čerňová

MOŽNOSTI

Expandující energie začínajícího léta, versus křehkost a zranitelnost račího znamení – tak výstižně by se dalo popsat následující období. Je tu tolik možností a zároveň tak málo jistot. Prázdninový „vibe“ už klepe na dveře, a tak nezbývá než se obléci do svěžích barev a vyrazit do víru velkosvěta. Prožít intenzitu léta, a přitom neztratit svůj niterný smysl pro romantiku, to je úkol hodný raka.

Račí období nám přináší prožitky všemi smysly. Ale protože je nastávající období tak intenzivní a možností je tolik, často překlikneme do zahlcení a touhy schovat se před hlučící realitou. Stáhneme se do ulity a pomineme základní lekci raka – vnímat, důvěřovat a přijímat vše, co tato realita nabízí.

A tak i přesto, že nás račí nechuť ke změnám může doslova paralyzovat, naskočme na vlnu letní expanze a přivítejme Dvojku Ohně a její nekonečné možnosti. Nemusíme za každou cenu měnit svůj zajetý život, ale je žádoucí neskrývat se ve stereotypu. A pokud trváte na své stávající verzi reality, stačí, když se pro ni rozhodnete vědomě místo toho, abyste útrpně předstírali, že nemáte na výběr.

Dvojka Ohně je doslova okřídlená. Můžeme opravdu cokoliv a všechno má platnost. Nebyl by to ale oheň, aby malililinko víc nepreferoval pohyb a aktivitu před plynutím a spočinutím. Pokud se rozhodneme pro možnost zůstat tam, kde se momentálně nacházíme, musíme tak učinit plně. Protože jinak budeme nekompromisně vystaveni bolestivému pokukování po ptactvu nebeském, zatím co my jsme „svobodně“ zvolili malý kurník a misku se zrním.

Já vím, odvaha vymanit se z obvyklého jednomu rozbuší srdce a zvýší hladinu adrenalinu. Ale kdy jindy využít dobrý vítr, příznivé počasí a teplé noci než následující měsíc? Co takhle zkusit to, po čem jsme vždycky toužili, ale nikdy na to nenašli ten správný čas? Slunovratová expanze zažehne motor a na nás už je být dobrým kormidelníkem.

Pokud máme následovat prožitkovou energii raka, je potřeba mít co procítit. Možná to budou drobnosti, možná to bude dovolená snů. Ať je to cokoliv, mějme na paměti, že v každé situaci můžeme roztáhnout křídla a opřít se o vítr.