#3 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté
Odpolední haiku a další básnění, majonéza, bouře a pokojný bojovník, pražské periferie a vědmino moudro na závěr.
Vážené a milé čtenářstvo,
předkládáme vám pokračování dnešního novinového psaní. Snad je vaše sobota nesena duchem klidu a míru a vy spokojeně dočerpáváte energii, již vám vysosaly dny minulé.
Příští číslo novin vám přinese kyberpošťák těsně před vánočními svátky (za předpokladu, že se členové redakce nezcvoknou ze všeho toho pečení a zdobení).
Děkuji, že Tvůrcovské noviny čtete.
Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Rock star syndrom ~ Tereza Kowolowská
Většina tatérů jsou č-ráci. Amen. Můžu to říkat, protože mezi ně patřím. Jsou to přesně ti lidi, co vám budou před svým autem, které má spotřebu, že ropné vrty v emirátech v zoufalství škytají, orangutani páchají hromadnou rituální sebevraždu a členové Greenpeace jsou pravidelně zalisování do vzorku pneumatik při každodenní stávce před výjezdem z garáže, vysvětlovat, že pijí jen vegan skinny latté s mořskou chaluhou, z kelímku za 3500,- od lokálního designéra, vyrobeného ze 150 párů recyklovaných žabek. „Protože přece dbají na klima, neasi!“
Se stejně žoviálním úsměvem vám pak vysvětlí, že můžete být vděční, za to, že jim odevzdáte svoje v krvi a potu tváře vydřené peníze a oni na vás milostivě možná provedou nějaké to svoje skvostné umčo. Pozor, tady se ještě objevuje subkategorie „hippíča/jogína“, což je tatér obvykle ženského pohlaví, který tvrdí, že vlastně ty peníze nechce. Spirituálně ho totiž prý nabíjí, že může zásadně obohatit a ovlivnit vaši životní cestu tím, že vám v mračnu vonných tyčinek ve sklepním bytě na Letné vytetuje centimetrový lotos a hlubokomyslné sdělení, třeba jako „cesta“. Ty peníze si ale nakonec přece vezme, protože nájem na Letné a vonné tyčky něco stojí neasi! Co na tom, že lautr stejný motiv vyšvihla předtím už 3675 lidem a všem při tom zdůraznila, jak MOC jsou jedineční. Jasné propojení duší, astrálních sfér a finančních transakcí.
Kde se tato jedinečná povahová vlastnost bere je jasné. Jak se totiž člověk stane tatérem? Hned na úvod je to dost namyšlený č-rák na to, aby zprznil své kámoše strojkem, v lepším případě pořízeným z Aliexpressu, v tom horším vyrobeným ze starého walkmana a nohy bárbíny, a je mu jasné, že to ti chudáci budou mít na kůži do konce svých krušných dní, a ještě chvíli poté, než se o to veledílo postará kremační pec. Navíc obvykle nepřijde nikdo, kdo by mu dal hned z kraje pěstí za blbě vytetované jméno „Jarmylka“, růži, co vypadá jako hlávka zelí, delfína spermii nebo šilhajícího leoparda. Naopak ho všichni plácají po zádech a říkají, jaký je machr, že jim vyšvihne logo místního fotbalového družstva FK Tatran Kozerádky, ani ne moc rozpité, za dvě krabky cíg a láhev nekolkované vodky. Konstruktivní kritika tedy veskrze žádná. No a postupem času začnou tohoto betelného borce, který je jasným bohem vyvoleným umělcem, a který by nejradši tetoval jen oblíbené sexy kozatice na jiné sexy kozatice, obtěžovat klienti, co vlastně nejsou vůbec sexy kozatice a dokonce ani nechtějí vytetovat sexy kozatice. Všechno špatně. Zde nutně musí nastoupit tatérův pohled z vrchu, doprovázený objasněním, jakou že duševní bolest a trýzeň mu způsobujete, když musí takto zaprodávat svou uměleckou duši za mrzký peníz, protože jste si na něj vymysleli „Cožetojakoje? Notosemitedanelíbí. Ale za desítku to dám“. Nebohá ztýraná jemnocitná duše!
Na finiš jeden školní vtípek. Taky vám vždycky přišlo proklatě na hraně genderové skloňování tatér-tatérka-tatarka...majonéza?
Tedy s láskou, vaše majonéza, Terka.
PRINCEZNA BOJOVNICE ZE ZEMĚ POD VLNAMI
Když se pokojný bojovník setká s bouří ~ Tanya St-Lawson
Minulý týden nám tady v údolí Bílého koně v Oxfordském hrabství, tedy v krajině Pod vlnami (fandové Terryho Pratchetta budou vědět), prosvištěla bouře Ciarán. Jméno této bouře je dosti tématické pro Samhainové a podušičkové období a čas mířící se zimou dolů do tmy ke kořenům. Je také dosti symbolické pro celkově bouřlivou dobu, ve které se jako lidstvo a planeta nacházíme. „Ciarán“ se totiž správně vyslovuje „Kjáron“. Myslím že nemusím vysvětlovat dané konotace.
Je to tak, ať chceme či nechceme, jednotlivě a kolektivně si procházíme dobou cesty podsvětí, cesty podvědomím a nevědomím svým i celého globálního kolektivu. Občas tančíme šamanský tanec kostlivce a občas padáme na ústa či na zadnici v chaosu fragmentace starého světa v etapě přechodu do nového.
V rámci rytmu roku vstupujeme do energetického podzemí skrze cyklus zimního období. V rámci většího makrokosmického cyklu si už několik let procházíme archetypálním cyklem 'podsvětí' a setkáváme se s osobními i kolektivními stíny (stačí se podívat na zprávy nebo mrknout na počasí). Dokonce se to zrcadlí i v pop kultuře – pamatujete dramatickou větu z drsné „Hry o trůny“: Přichází zima? Astrologicky to byly dva roky zimy, archetypálně je to období kalijugy – bouří a čištění v hloubkách – o něco delší.
Ale jak již staří mudrci Taoistických věd poukazovali – příroda, makrokosmos, kolem nás je nám nejlepší zrcadlem a učitelem a když chceš najít odpověď pro svůj vlastní život nebo na otázky většího celku podívej a zaposlouchej se do přírody kolem a potom se podívej do sebe a v zrcadlení a cyklech najdeš odpovědi.
Ciarán si pěkně zařádil, ohýbal stromy, rval větve a zlámal co bylo slabé a nalomené, efektivně zaplavil co k zaplavení mělo předpoklady. Tlak a intenzita kolem i uvnitř všech živoucích systémů chycených v bouři narůstali. Z lidského hlediska bouře nadělala paseku. Jenomže když milý Ciarán došel svého vrcholu, své největší síly, začal postupně polevovat. Po pár dnech intenzivního řádění začal zmírňovat a potom nadešel moment, kdy se mraky roztrhaly a vysvitlo slunce. Nad údolím Bílého koně se rozklenula duha a kapky na koncích větví stromů prozářené sluncem svítily jako diamanty. Bylo to vskutku pohádkové. Všude byl cítit kolektivní výdech, čerstvost a pocit pročištění a očištění. Ciarán svým „řáděním“ udělal prostor pro něco nového. Destrukcí udělal podmínky pro obnovu.
A tak to máme i ve svých životech. Fragmentace starého je třeba, aby se udělal prostor a to nové mohlo přijít. Každá bouře má svou roli a každá nakonec vždy pomine. A další důležité poučení od přírody pro nás lidské bytosti a pokojné bojovníky je to, že každá bouře má ve svém centru bod naprostého ticha, pokoje a nehybnosti, stejně tak jako my všichni máme tento klidný bod v sobě. A takto můžeme přežít i tu nejintenzivnější bouři našeho osobního i kolektivního života, najít si v sobě míru-plné oko bouře.
Uprostřed oka bouře je vždy naděje konců starých konců a začátků nových začátků.
KAVČÍ MEDAJLONEK
Palmovka ~ Hanky Valentové
…jsem hraničářka. Miluju místa na rozhraní dvou světů. A tak jsem došla k periferiím. K místům, které jsou na okraji, i když se to na první pohled nezdá. Na okraji zájmu a na okraji společnosti. Na okraji velkoměsta. Hledám a nacházím, kde se zašlá krása dere na povrch.
Jsou místa krásná tak, že se tají dech. A jsou i místa, kam se slušná holka neodváží sama a přitom uprostřed města, které opakovaně vyhrává v celosvětových soutěžích krásy. Periferie uvnitř stověžaté Prahy. Daleko od Hradu, blízko do fabriky. Palmovka. Libeň. Hlavní tramvajová a drogová křižovatka ve městě.
Odjakživa tu tekla řeka, která se čas od času rozlila ze břehů (naposledy v roce 2013) a tak tohle místo nikdy nepatřilo honoraci. Dole u Rokytky bývalo druhé největší židovské ghetto ve městě. To slavnější Josefovské spláchla asanace na konci 19. století, Libeňské vydrželo asi o 100 let déle, až do budování autobusového nádraží a metra. Ale některé zbytky přežívají dodnes.
Vždycky to tu bylo na okraji. A i dnes, kdy hipsteři objevují zapomenutou krásu opuštěných industriálních míst, sem přicházejí jen pozvolna. Duch Bohumila Hrabala, nejznámější to libeňské figurky, hlídá ostražitě svůj rajon.
Přináším soubor fotografií inspirovaný životem a dílem libeňské bohémy. Jen pár střípků z míst, kde to ještě tepe starým světem, kde chaos má řád. Je to celé takové rozkopané, prostě periferie. Divák si musí sám vyrobit narychlo sbitou lávku, po které se dostane na druhou stranu.






TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ
Podzimní nepořádek ~ Zuzka Vránová
Barevné padající listí obvykle mou náladu jistí! Letos, zdá se, nepůjde to lehce... Podzim stále hledá svoje štětce? Kde jsou barvy tvé, Podzime? Teplo stále Léto zpět zve, než dobarvíš všechna skrytá místa… Přijde Zima, tím si jsem už jistá... Podzim má zpoždění, v nedohlednu je jeho vlak, a pokutu z prodlení, vybere Zima, bude to tak? Přichází Vítr a potměšile chce přesvědčit nás o své síle. Stromy však vytrvale, nevinně, drží své listy v koruně. Co pomůže moji mysl zhojit, když Podzim listy nezbarví? Ta krása asi skončí v hnoji, Kdo vzniklé tlení zastaví? ------- Já chci být tady a teď, a v sobě hledám odpověď... Má hlava je zahlcená, ale chce být otevřená! Jak mysl přinutit a nenechat se zahltit? Tak zkouším meditace myšlenky stále zpátky vracet... Do přítomného okamžiku! Do chvíle jejich vzniku... Snad tam malý záblesk vznikne! V něm je síla, co do mne vnikne? Bože, pomoz mojí Síle...
MARKÉTA VONÍ
~ Markéta Filipová
Bez vůně duše stůně a anděl smuten je…
Vůně jsou dech Andělů, říká se…
Vy, kteří čtete tato slova vězte, že nejen číst je ovšem možno…
Vyvolení andělské pouto s vůněmi i cítí. Nosem i svým srdcem. A kdo oni jsou, ti vyvolení? Jsou to osoby mimořádné, které mají vůli rozvíjet svůj čich, navzdory vší pošetilosti našeho světa. Věnují svůj čas a vůli lépe vnímat vůně, ty neviditelné esence, které mají ovšem velký zásah do hmoty. Chcete-li se vyvoleným taky stát, následujte svůj nos. On je hlavní guru našich smyslů. Pročichat se k andělský krásnému životu je výzva.
Pustíte se do ní?
ZMĚNY A PROMĚNY
Proč tvůrci potřebují tmu ~ Alena Cardová
Tmavá část roku nese příležitost zpomalit a obrátit svoji pozornost do sebe. Listopad již brzy skončí a nastane prosinec. Měsíc očekávání, naděje a zázraků. Adventní období v sobě nese mnoho možností. Navíc nás čeká zimní slunovrat. Moment, kdy je nejdelší noc a nejkratší den.
Někteří se budou věnovat oslavě Vánoc. V dnešní podobě jde ale spíše o období stresu a hektického zařizování, které s podstatou a energií v krajině nemají z mého pohledu mnoho společného.
Tma je projev ženského principu JIN a je spojena i s dalšími aspekty: pasivitou, přijímáním, hlubinami, potenciálem pro tvoření, odpočinkem.
Ve tmě a temnotě je totiž ukryto mnohé. To, co není vidět, co ale zároveň možná skrývá náš potenciál. Ohromné nic, z čehož může vzniknout cokoliv. Tvořivost je významným aspektem ženského principu. Ve tmě hlíny klíčí semínka, ve tmě dělohy roste nový život. Tato tvořivost se ale může projevit tisíci různými způsoby. V umění, v projektech, v tvorbě společenství a zázemí pro další lidi.
Ono ale tvořit nelze donekonečna. Někdy je nutno dočerpat síly a inspiraci. Pro dosycení vlastního deficitu, pro nový vítr do tvořivých plachet. Ve tmě je ukryt klíč k rovnováze a zdraví. Žijeme totiž v době masového vyšinutí z přirozenosti, když se celá naše společnost neustále orientuje na lineární růst a neustálý celoroční výkon.
Ono ale tvořit nelze donekonečna. Někdy je nutno dočerpat síly a inspiraci. Pro dosycení energetického deficitu, pro nový vítr do tvořivých plachet.
Proto, prosím, přijměte pozvání k odpočinku a věnujte svému dočerpání a osvěžení patřičnou pozornost. Kolik času nyní věnujeme sobě a svému nitru, to později zužitkujeme ve světlé části roku, až bude čas na to jít do akce. Jezte dobře, spěte dlouho, dýchejte zhluboka.
Přeji všem krásnou zimu!
Alena Cardová,
průvodkyně změnou
VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY
~ pro období ve znamení Střelce (22. 11. – 21. 12.) ~ Dagmar Samandra Čerňová
PROCITNUTÍ
Na úvod se mi chce říci, kdo se nestydí, ten se včera nebavil, resp. mám na jazyku štíří parafrázi, kdo si nehrábl na dno, ten se od něj neodrazí. Vítejte ve svobodomyslném Střelci, který si z ničeho nic nedělá a na všem najde zábavu a poučení!
Procitnutí přináší hluboký vhled napříč dimenzemi, světadíly i vnitřními krajinami. Jeho aháááá se nese naším nitrem jako ozvěna v Grand Canyonu. Bohužel, až dozní a rozplyne se nad špičkami hvozdu, i my těžce dogecneme do své momentální reality až to šplouchne. A přece je něco jinak. A přece ten výlet skrze galaxie něco přinesl. To něco není nic menšího než ultimátní změna optiky vrhající nové světlo na dosavadní prožitky a přinášející naprosto nová a dechberoucí vysvětlení a souvislosti.
Laserová energie pravdy prozáří vše a pochopitelně najde také všechno, co bylo odloženo, potlačeno, nevysloveno. Pravda je totiž tématem tohoto měsíce. Pochopitelně jediná pravda, o které je tu řeč, je pravda o nás samých. Ano, bude to malinko bolet, slovy lékaře, teď to trochu štípne. Ale co je trocha bolesti v porovnání s úlevou a autentickým prožitkem svobody, který se následně projeví.
Tento druh pravdy nejde kutat násilím jako černé uhlí. Abychom se k ní dopracovali, je nutno nastavit záměr. Záměr vidět pravdu (o nás), ať je jakákoliv. A pokud to s takovým záměrem opravdu myslíme vážně, pak se začnou dít věci. Ze skříně začnou doslova vyskakovat kostlivci, budeme zakopávat o hromádky zametené pod kobercem. Všechno musí pryč, okna dokořán! Ne náhodou je tu vánoční gruntování.
Zdá se vám to moc? Chtěli byste s koncem roku trochu zvolnit a užívat si? Jo, holenkové, neměli jste tolik střádat a lpět. Nezapomeňte, že vše směřuje k jedinému, a sice zimnímu Slunovratu, kam se vyplatí vydat se opravdu nalehko, protože jinak hrozí, že všechno, čeho se odmítáme vzdát nás stáhne do hlubin nicoty.
Samandra,
vaše zenová vědma
A to už je od nás pro vás dnes vše.
Těšíme se příště na přečtenou!
Vaši pisálci