#4 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté
Odpolední haiku, praktičnost tělesných zdobítek, světlo a tma, trochu jiná periferie, vzpomínka, voňavý přechod, bilance a vědmino moudro na závěr
Vážené a milé čtenářstvo,
máme tu druhou půlku našeho dnešního vydání plnou písmenek a povídání. Nebudu vás déle zdržovat od čtení a doufám, že se vám bude líbit.
Příští číslo novin vám přinese kyberpošťák v sobotu 20. ledna. Jinými slovy — těšíme se na přečtenou příští rok.
Děkuji, že Tvůrcovské noviny čtete.
Nůši plnou kreativity a poklidný zbytek tohoto roku vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Praktická stránka věci ~ Tereza Kowolowská
Ne vždy je tetování nejpraktičtější věcí na světe. Například, když se pokoušíte přesvědčit realitního agenta, potencionálního šéfa nebo rodiče svého partnera, že nejste úplný deviant. (S železnou pravidelností musím někoho přesvědčovat o tom, že nemám žádný vedlejší příjem z plácání otroka důtkami a okurkou... nebo tak něčím, vím já?) Ale k důležitějším věcem, zkoušeli jste si někdy koupit hezké šaty, když máte na sobě barevné tetování?! Většina kusů ošacení s výraznějším vzorem nesedí. Nebo jako nesedí...znáte to, v obýváku s květovanými modrými tapetami, stojí červenožlutě žíhaný gauč, na něm leopardí dečka, na zemi koberec s orientálním vzorem a vedle žlutý čínský paraván s jeřáby a pagodou... je toho trochu moc... a nebo jste v designovém časopise o bydlení a v tom případě je vše naprosto v pořádku a chic!
Vzpomínám si, jak mě kdysi maminka vzala na nákup oblečení ve kterém „nebudu vypadat jako bezdomovec“ a zoufalá prodavačka se pokoušela ukecat zjevně nepadnoucí oděv argumentem, že mi „ladí k očím.“ Madam, já tu mám cca 2x2 m plné šedesáti odstínů všech myslitelných barev. Opravdu budeme bazírovat na sladění s plochou cca 2x1x1 cm?
Tmavé tetování se v létě víc zahřívá a je vám o fous větší hic, což je v perspektivě globálního oteplování nemilé, leč nijak dramatické. Úplně jiný příběh ale nastává s piercingy. Spousta z toho vás tak nějak napadne (zde rovnou uvedu, že s piercingy nosu se pozoruhodně dobře smrká, na detektoru kovu na letišti nikdo nepíská — leda by měl šperky z nějakého děsně netradičního kovu — a s magnetem žádný děsně vtipný kousek propíchanému kámošovi neprovedete a vůbec, styďte se za ten nápad!). Mnohem víc vás toho ale nenapadne. Třeba že piercingy bradavek fakt nemusí být kámoši s krajkovou podprdou. Kov je dobrým tepelným vodičem, takže dlouhý pobyt v sauně nebo na Sibiři může být extra zábavný. Drtivá většina piercingů není vůbec strategická na hospodské bitky — je to jako dostat pěstí a dostat pěstí s prstenem — akorát že ten prsten je přidělaný k vašemu obličeji. S některými typy tragusu (mini chrupavka na začátku ucha u tváře) si musíte vybírat specificky tvarované typy sluchátek a špuntů do uší. Špatně zvolené piercingy nosů nebo mikrodermály a už se na vás nikdy tak dobře nepřicucne potápěčská maska — budete muset na mořské okurky v Chorvatsku koukat akorát tak přes zamlžené plavecké brýle a to je přátelé pruda.
Úplně samostatnou kapitolou jsou tunely, zejména pak ty větší. V zimě čouhají zpod čepice a fouká na ně. Když je člověk zapomene vypiglovat, smrdí jak zapařené jezevčí kulky. A po vyndání šperků bohužel vypadá signifikantní procento z nich jako „kočičí kaďák“ — sorry, to je terminus technikus. Představte si ráno po romantické noci s náhodně se zjevivší kráskou z diskošky. Nejen, že nemá úplně skvostný make up, smrdí pivkem a malinko blitíčkem, má na sobě vaše vytahané triko a jednu ponožku. K tomu všemu má na každé straně hlavy ještě extra takový jakoby kočičí kaďák. Špatný.
O tetování a piercinzích koluje navíc spousta zábavných urban legend. Já mám ale s přehledem nejoblíbenější „Bod smrti“. Tahle legenda praví, že pokud si člověk propíchne svůj „bod smrti“ okamžitě zemře (to by dle názvu nikoho nenapadlo, že jo). Problém spočívá v tom, že každý člověk má „bod smrti“ někde jinde a nikdo neví, kde se nachází právě ten jeho. Takže každý nový piercing je hledění zpříma smrti do očí a jasná ruská ruleta. Touhle perspektivou motorkářské gangy blednou strachy před emo děcky a čínská medicína se svou akupunkturou je absolutním vrcholem nihilismu. Buďto vám vyléčíme bloklou krční páteř nebo umřete. Každopádně vás po návštěvě u nás už krční páteř bolet určitě nebude.
Nebo víte co? Naopak. Pojďme tuhle urban legendu hezky rozšířit. Představte si ten nehynoucí respekt od osmiletých děcek a důchodkyň v MHD. Vy jste ochotní kráčet po ostří tenké hranice života a smrti kvůli ČANČÁTKU!
PRINCEZNA BOJOVNICE ZE ZEMĚ POD VLNAMI
Světlo a tma ~ Tanya St-Lawson
Kolem nás i v nás se stále děje nekonečný tanec světla a tmy. Nyní se nacházíme v odbobí zimní tmy. Tma je jenom stav bez emočních nábojů, které jí přisuzujeme my lidé. Je velký rozdíl mezi 'tmou' a 'temnotou'. Tma je prostor a čas odpočinku, čas výdechu. Toltékové té živoucí esenci tmy říkali „zářivá tma“ anebo „Kosmická matka“. Je škoda, že od malička slyšíme o tom jak nebezpečná a zlá je tma. Jaké by to asi bylo kdybychom se tmy nebáli, kdybychom se v ní pohybovali stejně tak samozřejmě a sebevědomě jako mnoho našich bratranců a sestřenic z říše zvířat, kdyby nám byla spojencem v cyklu obnovy namísto podvědomých obav a strachu?
Světlo potřebuje tmu a tma potřebuje světlo, tak jako nádech je spojen s výdechem, a po výdechu přijde nádech. Jak krásný je tanec světla a stínu v ranním nebo podzimním lese. Jak hluboká a klidná je noc s hvězdnou oblohou nebo měsícem.
Nedávno jsme slavili zimní slunovrat a Sv. Lucii. Tyto svátky neberu pouze jako oslavu světla, ale i té jemné hluboké tmy, která nás objímá a dává nám prostor k odpočinku.
Mám svátky Lucie ráda. Představuji si ji jako takovou krásnou zářící kmotřičku, která udržuje teplo a světlo ohně v krbu hluboko u kořenů, kam nás to v zimě volá, a tiše nám šeptá: "Nebojte se zimy ani tmy děti moje drahé, jsou jako já vašimi spojenci. Vedou vás ke mě, abyste si u mého ohně tepla a světla, u kořenů věcí a příběhů, po celém tom náročném roce, pod sněhem, právě tou tmou a chladem odpočinuli a obnovili své síly a sny, a abyste mohli očištění a posílení vykročit do nového cyklu."
Přeji tedy nám všem ticho a klid u zimních kořenů věcí a příběhů. Laskavý healing a spočinutí tam, kde je healing a spočinutí třeba. A požehnání míru-plnosti a lásky-plnosti do nového cyklu.
KAVČÍ MEDAJLONEK
Periferie aneb i tohle je Praha ~ Hanky Valentové
…můj kamarád je kominík a tak se stalo, že se při havárii komínu seznámil s majitelem slévárny barevných kovů. Jedné z kupodivu ještě mnoha u nás v České republice, kde se pracuje na sto let starých strojích, léty ověřenými postupy. Zlaté časy má tahle fabrička už dávno za sebou. Střecha je na spadnutí a developeři, kteří již ovládli sousední pozemky, si brousí zuby.
A taky těžko odolávat konkurenci automatizované masové výroby z Číny. Ale pořád ještě, pro speciální případy, to má smysl. Řemeslo žije. Zaměstnanců, oproti dobám minulým, je již jen hrstka. Miluju tahle místa stojícího času. Myslím na Vladimíra Boudníka a taky na film Skřivánci na niti. Zvu vás na exkurzi.
Do míst, kde mezi stojany na sdílená kola, luxusními lofty a kavárnami s tou nejvýběrovější kávou stojí připomínka dávné slávy meziválečného Československa. Já vím, jsou Vánoce. Ale továrny, v počátečních časech byly budovány jako chrámy práce se svébytnou poetikou. A adventní světlo má svůj půvab, a to i na místech, kde se zub času již hluboce zakousl. Světlo je zpátky, nový cyklus začíná. Požehnané Vánoce vám všem.
TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ
Vzpomínám na maminku ~ Zuzka Vránová
Pozor, dnes trochu ezo vzpomínka.
Kdysi, pro mnohé z vás daleká minulost. Bez mobilů, bez auta… Byla jsem na mateřské tehdy pouze se dvěmi dětmi, manžel na dlouho v cizině, tak co v Praze, že?
Odjeli jsme tedy na chatu, k Labi, v lese, sice v osadě, ale přes týden mrtvo. Krása, pro rodinku super! Jen nesmíte onemocnět! Což se mi stalo, angína jako...
Horečka, bolest v krku... a dvě divoké předškolní děti. Sotva jsem zvládla udělat snídani s vypětím všech sil.
...ležím v posteli a snažím se děti přesvědčit, že uvnitř u knížky je lépe, než venku, na tom "ošklivým" sluníčku!
Přemýšlím, jak se dostanu zpět do civilizace, jen mi bylo líto dětí, byly tu ve svém živlu: dvě zdravá, divoká stvoření mi lezla po hlavě, omotávala mne obvazy, prý, maminko, my tě léčíme! Kéž by mě někdo zachránil!
A... proboha, někdo ťuká. Do toho všeho ještě návštěva? Dveře se pomaloučku otevřely... a tam moje maminka!!! Jak mohla vědět, že jí teď moc potřebuji??? A jak se sem dostala? No jak, vlakem, a pak pěkně pěšky lesem a polem ještě 6km i s nákupem!
„Mami!“
Maminka si v práci vzala na několik dní dovolenou a rozjela se za námi! Jen tak, prostě jí to napadlo!
To jsem si oddychla...
Uvařila, vzala děti ven, vyhrabala někde acylpirin a francovku, prý to kloktej, a z procházky přinesla i nějaké bylinky. Co vám budu povídat, balzám na duši i tělo. Za tři dny mi bylo dobře. Cítila jsem se tehdy jako v pohádce: "Abrakadabra, a je tu kouzelná babička, která vás uzdraví mávnutím kouzelného proutku!"
Propojení mysli mezi ženami v rodině se tehdy stalo skutečností!
Tam někde byl základ pro mé pozdější rozhodnutí, postarat se o maminku, když už ztrácela paměť, co nejdéle u ní doma, spolu s už dorostlými dětmi, co tehdy přijela navštívit. Tam někde byl základ mého rozhodnutí vystudovat dálkově při dětech sociální práci.
Vaše Zuzka Vránová
průvodkyně péčí o seniory
MARKÉTA VONÍ
Jak voní čas mezi dvěma roky? ~ Markéta Filipová
Tak, jak si to zařídíme, milé děti, milí čtenáři.
A proč je zrovna toto ale tak důležité, že tomu věnuju svůj prosincový příspěvek? Protože závěr jednoho roku je pomyslná, kalendářní i praktická dělícího čára mezi dvěma letopočty.
To, jak zakončíme rok, který nám končí, má velký vliv na rok nově příchozí.
Příjemný závěr roku plného shonu může pomoci onen shon úplně vymazat. A naopak, uhnaný závěr pohodového roku může zanechat pocit, že uhnaný byl celý tento náš rok. To bychom snad přeci nechtěli…?!
A proto doporučuju projít mostem mezi dvěma roky na vlně vůní, které máme rádi. Vůně nás v naší žitelné harmonii totiž můžou nesmírně podpořit.
Proto bych si dovolila doporučit — zařiďme sami sobě voňavý čas vánoční, sváteční i novoroční, ať už je naší volbou vůně purpury, cukroví nebo aromatických svíček. Na Silvestra taky více čichejme a střílejme méně petard a špuntů od šampaňského.
A sejděme se spolu zase v roce 2024 s předsevzetím, které budete chtít dodržet. Jaké to je? Přeci, kéž je ROK 2024 NEJVOŇAVĚJŠÍM ROKEM NAŠICH ŽIVOTŮ.
Vůně s námi přátelé.
Hlavně ty libé.
ZMĚNY A PROMĚNY
ZIMA JEŠTĚ NEKONCÍ aneb NEPŘEPALTE START ~ Alena Cardová
Blížíme se ke konci roku 2023. Možná se ve vašem prostoru ozývají hlasy volající po bilanci končícího období a vytváření plánů na rok 2024. Začátek ledna přináší zaběhlý zvyk stanovování novoročních přání. Já vás chci v tomto trochu zbrzdit.
Pojďme se podívat na to, kde se právě nacházíme v rámci kola roku.
Prosinec – leden – únor. Zimní měsíce. Nyní se nacházíme v úvrati tmavé části roku. Zimní slunovrat. Největšího zpomalení procesů v krajině. Zároveň hodně lidí vnímá nárůst energie a zrychlování času vně. To nás může vést k dojmu, že je nejlepší čas vyšvihnout velkolepé plány a vize a ideálně rovnou 1. ledna začít s jejich realizací.
Prosím, uklidněme se.
Pojďme si dopřát bilancování a uzavírání roku 2023. Ano. Pojďme se nořit do sebe a vyzdvihovat vize na další období. Ano. Pojďme začít s přípravnými pracemi pro realizaci našich velkých plánů. Ano.
Ovšem máme na to více času, než jen pár dní či týdnů, kdy se láme kalendářní rok. Vhodnější je sledovat plynutí času v kontextu dějů v přírodě. Zima trvá několik měsíců. I my si můžeme dopřát mnohem delší časovou plochu pro vyhodnocování a integraci událostí roku 2023 a také plánování roku 2024.
Pojďme vzít leden jako měsíc zpětného bilancování. Klidně si to dejte do diáře. Samozřejmě můžete začít už teď (a možná už máte vyhodnocení hotové). Co se týká velkých plánů a vizí, tak to vás zvu, abyste si rezervovali spíše měsíc únor. Nyní si můžete zapisovat nápady, sbírat podněty, přemýšlet nad tématy a možnostmi, čemu se příští rok věnovat. Až předjaří je čas, kdy má smysl vybírat jaká semínka dáme do země, co chceme ve světlé části roku rozvíjet a dále kultivovat. Pomyslnou jiskru do nového tvoření nám přinese až čas jarní rovnodennosti. S jarem bude světelné energie citelně přibývat a naše vize tak budou mít větší podporu.
Teď si ještě můžeme užít čas na bytí uvnitř sebe, v introspekci, odpočívat, třídit naše hmotné statky a poklízet prostor, kde žijeme. K tomu je zimní období ideální. Vše, co uklidíme a odevzdáme teď, umožní, aby vznikl prostor pro nové tvoření příští rok. Využijme toho!
Přeji nám všem poklidné zimní bytí a plynulý přechod do dalšího ročního cyklu.
Alena Cardová,
průvodkyně změnou
VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY
~ pro období ve znamení Kozoroha (21. 12. – 20. 1.) ~ Dagmar Samandra Čerňová
TRPĚLIVOST
Jen blázen může vzývat trpělivost doslova pár hodin před nejexponovanějším datem v roce! A jen blázen takové slovo může vyřknout před výkonným kozorohem. A přesto! To sama Existence je tak troufalá, aby dala do pořádku vesmírné síly a vše zase uvedla v soulad.
Sedmička Duhy přináší hlubokou důvěru a možnost spočinutí v ní. Všechno má svůj čas. Nemá cenu snažit se urychlit procesy, protože cokoliv ošidíme na čase, projeví se na výsledku. Setrvat v důvěře, ale taky rozhodně neznamená ustrnout v apatii a rezignaci. Je jen zkrátka nutno počkat a na pozadí vnímat, jak všechno důstojně zraje ke zdárnému cíli.
Ten, kdo je netrpělivý, je ve skutečnosti velmi nezralý, stejně jako ovoce, které se chystá pozřít. Pokud spěcháte, pravděpodobně předběhnete to, za čím se ženete. Nadcházející čas rozhodně není nakloněn explicitním výkonům. Je to čas spočinutí a bytí v důvěře. Že tohle vám opravdu nejde? Pak není vhodnější chvíle, než to trénovat pod záštitou precizního kozoroha.
A chci vás ujistit, že prvním lednem, potažmo novým rokem se toho příliš nezmění. Novoroční předsevzetí pravděpodobně vymyslel nějaký snaživý kozoroh, který nepochopil, že příroda nejede na výkon, ale na kvalitu. Leden totiž patří vědomé stagnaci. Energie v přírodě se stahuje hluboko ke kořenům, aby přestála zimu, která (považte!) sotva začala.
Jestli máte seznam novoročních předsevzetí, schovejte si je na začátek března, to je ten správný čas na setbu nových plánů. Ale tam ještě zdaleka nejsme, proto zpátky hluboko do sebe, do čirého bytí a do čekání. Nic jiného se v zimě dělat nedá.
Samandra,
vaše zenová vědma
A to už je od nás pro vás dnes vše.
Těšíme se příště na přečtenou!
Vaši pisálci