#5 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté
Odpolední haiku, vtíravá zvědavost, dračí štědrost, probouzející se Slunce, cyklus novoročních předsevzetí, každý den čichat, o semínkách a vědmino moudro na závěr
Vážené a milé čtenářstvo,
odpolední noviny vám nesou písmenka pro rozjímání u deky a čaje, nějaké to pousmání, brániční křeče a slzavé hýkání (mávám Terezce od rozlitého čaje!).
Únorové číslo novin vám přinese kyberpošťák v sobotu 17. února a prozradíme vám tam nějaké ty novinky v duchu pořekadla “Na Hromnice o projekty více”.
Děkuji, že Tvůrcovské noviny čtete.
Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Sdílení ~ Tereza Kowolowská
Každý máme na většinu témat svůj vlastní názor… nebo alespoň sdílíme něčí názor a občas je to taky názor převzatý z pofidérního zdroje, ovšem máme ho. Alespoň nějaký. Sice s oblibou hlásím, že je zcela v pořádku žádný názor nemít (například na vývozní šarže banánů, ministerského předsedu Angoly nebo kompoziční rozmístění krtinců za haldou kompostu), ale i tak se tam obvykle nějaké mínění protře (ten krtek nemůže být šťasten). V rámci spokojeného sdílení životního prostoru s jinými jedinci je někdy životně důležité svůj názor nesdělovat. Nejlépe nikdy (pokud nejste přímo tázání na stav krtka). A pokud tázání jste, nikdy nezapomínejte, že tetování je silně permanentní záležitost a proto svůj názor sdílejte s citem.
„Bych blil.“ není s citem.
U spousty věcí, týkajících se osobní volby, máme jisté zábrany ve směru nevyžádaných komentářů. Obvykle ani nejlepší kámošky nedorazí na rozlučkovou párty v kradeném autě, se sbalenými pěti kufry šminek, paklem ponožek, komplet hotovostí, co byla doma, kočkou, zlatými zuby po bábě a ozbrojené signalizační pistolí a nesnaží se vás přesvědčit, že je ještě čas zdrhnout, před tím debilem, než vás zítra ráno pratety navklínou do oděvu tristně připomínajícího šlehačkový dort a do podpatků, ve kterých se proklatě blbě prchá a nenalíčí váš obličej k nerozeznání od paviáního zadku. Vybrala jste si svobodně debila, oukej, vaše volba. Pozvala jste na svatbu pratetu Ednu, oukej, vaše volba. A to prosím pomněte, že manželství zdaleka nemusí být tak stálé, jako tetování.
Zlaté pravidlo tedy říká „neříkej proboha nic a ideálně se tam ani nekoukej, protože mimika je zákeřná a výmluvná“.
Bohužel, u tetování platí jistý myšlenkový precedens, že se ho dopouštějí jen lidé, kteří své kroky a jejich důsledky řádně nerozvážili (jinak by ho neměli, že jo) a s tímto úhlem pohledu se pak k dané problematice přistupuje. S železnou pravidelností se mě někdo z okruhu známý známého kolegy známé zeptá, jestli si může šáhnout. Nevím, můžu si ošahat já jeho chlupaté prsty? A čas od času se někdo nezdržuje etiketou a rovnou si šáhne. To vše zahrnuto v bezelstné argumentaci „Tak proč to jako máš, když nechceš, aby se o to někdo zajímal?“ No nevím, třeba jsem si to pořídila za účelem osobního duševního obohacení a v téhle fázi skrytí všech interesantních elementů už bohužel znamená navklínout se do atombordelu. Zase je fakt že v chemickém obleku s uzavřenou cirkulací vzduchu bych měla celé MHD jen a jen pro sebe.
Opravdové konverzační zlomy ale přicházejí, když někdo zjistí, že pracuji jako tatér. Každý vám pak musí nutně sdělit historky o svém kámošovi, který má „ale fakt jako strašně strašně crazy tetování“. Následuje 26 minut usilovného propátrávání jeho sociálních sítích při honu na ideální fotku toho, jak moc je teda crazy. To je obvykle vítězoslavně korunováno úspěchem středně rozmázlou fotkou, na které má týpek „fakt ale strašně moc crazy tetovačku.“... jakože třeba hvězdičku na zápěstí a vlaštovku, no woooooow. Případně váš konverzační protějšek srdnatě loví v telefonu printscreeny z pinterestu načež se zeptá „A uměla by jsi tohle?“ A strká mi tři centimetry před nos symbol nekonečna. Ne, určitě se v tom ztratím, udělám pravopisnou chybu a ještě k tomu místo nekonečna vytetuju hákáč. Načež s železnou pravidelností následuje: „A kolik by to jako stálo?“ A vy v tomhle okamžiku víte, že vás to bude každopádně stát kousek příčetnosti a zbytek večera, kdy budete poslouchat další děsně crazy historky a hledět na další ukrutně originální nápady a budete hloubat, zda můžete odejít pod záminkou sledování finálního kola AZkvízu nebo jestli prostě vezmete roha okýnkem na hajzlu, jak je dobrým zvykem u vyšší společnosti. Poslední záchrannou variantou je nechat lidi dost dlouho pokládat bezelstné dotazy a vy prostě víte, že se dostanou do končin, kdy jim začnou být odpovědi značně nekomfortní a nenápadně přesunou téma na počasí nebo ceny za zubaře.
Takže jednou po vždy:
„Jaké jsi tetovala nejdivnější místo, hihi?“
„Kakaový věneček.“
„?!?!?“
„Čokovoko.“
„?!?!?!?!“
„Kaďák.“
„O víkendu má být POLOJASNO! ASI OKOPEME ŘEDKVIČKY!“
PRINCEZNA BOJOVNICE ZE ZEMĚ POD VLNAMI
Dary Zeleného draka aneb potenciál roku 2024 ~ Tanya St-Lawson
Bagua je energetický symbol pocházející ze staré Číny z knihy zvané Yi-Ching. Zjednodušeně bychom mohli říci že bagua je vlastně takový diagram popisující jak je v daném momentu v daném prostoru namíchaná energie základních prvků Jin a Yang a pěti přírodních elementů, a zároveň nastiňující potenciál toho jakým směrem a jakou dynamikou se může dále vyvíjet.
Čínský horoskop popisuje symbolicky toto bagua pro celý roční cyklus (čínská civilizace používá přirozený rytmus lunárního roku) symbolikou zvířat a elementů. Tento lunární rok, pro nás v západním světě rok 2024, je ve znamení bagui Dřevěného draka. Element „dřeva“ je elementem živých zelených rostlin vyjádřených symbolem stromu (překlad „dřevo“ do západních jazyků tedy není úplně přesný). Tento element koresponduje se stranou, na které vychází slunce – a tedy sílou a dynamikou nových začátků, proudění ranního slunce tzv. energie mladého čerstvého yangu. Drak je nositelem síly, nezávislosti, aktivity mocného yangu, nesmrtelnosti, nezávislosti, sebevědomí, suverenity, leadershipu, ale také bohatství, a to jak materiální prosperity, tak prosperity ducha, vitality, životní síly, a na úrovni vnitřní alchymie drak nese perlu dlouhověkosti a nesmrtelnosti. Moc a síla draka, pokud zvládnutá, dokáže obrovské průlomy a tvoření. Nezvládnutá, zdivočelá, ale může být i destruktivní. Proto je v cyklu tohoto roku nesmírně důležitá jasná a soustředěná energie a mysl, záměr, dobré zakořenění a zacentrování v sobě, sebedisciplína, self-leadership, resilience, adaptabilita a inteligentní a efektivní práce s aktivní a akční yangovou energií.
Pro mě, jako pro mnohé z nás, energetický proud Zeleného draka tohoto roku pracuje na mnoha úrovních už poměrně silně a efektivně nyní. Nemůžu přestat psát, a téměř nestíhám zapisovat všechny informace a postřehy, které proudí skrze tuto bagua. Dokonce i slova mění svůj energetický obsah a přepínají se. Právě to velmi často používané klíčové slovo posledních let "SÍLA" se přehodilo pro tento rok na klíčové slovo "POTENCE" (a to slovo 'klíčové' je tady ve smyslu odemykání nového). S tím, že tento rok přestáváme se 'vstupováním do vlastní Síly' a začínáme opravdu dosedat, zažívat a aktivně žít potenci této síly.
Podívejme se tedy, jestli a jak chápeme na vnitřní úrovni význam a náboj tohoto slova 'potence' a tu změnu dynamiky, kterou přináší, dynamiky a náboje toho, jak používáme záměr, jak se vztahujeme a jak tvoříme.
Hra života se tento rok mění. Přeji nám ať tuto POTENCI dobře a efektivně použijeme a využijeme. A jen tak nakonec podtrhuji slova 'efektivně', 'pevně' a 'adaptabilně', které k energii tohoto roku neoddělitelně patří, ale tak nějak lehčeji než v minulosti, hezky v pohybu a proudění jako voda ve zdravé krajině. Přeji nám všem bohatý a průlomový rok Zeleného draka.
KOLO ROKU
IMBOLC, příroda probouzející se pod peřinou sněhu ~ Lucie Deutsch
Za necelé dva týdny, 1. a 2. února nastane svátek Kola roku, Imbolc. Svátek spojený s energií předjaří. Máme však před sebou ještě kus ledna, po mnoha letech koukáme z oken na zasněženou zimní krajinu, proto si zamyšlení nad přelomem jara a zimy nechme na příští vydání a povězme si něco o samotných svátcích, které se k datu 1. a 2. února váží.
…
Imbolc
Není jasné, z čeho vychází jeho název — existuje několik teorií — buď znamená “v břiše”, “ovčí mléko” nebo “očista”. Často se uvádí, že označuje čas, kdy březím ovcím začíná laktace.
Je to dodnes slavený gaelský svátek, zasvěcený patronce Irska svaté Brigitě či pohanské bohyni plodnosti, úrody a kovářství Brigid. Prováděla se očista stavení včetně vymetání ohnišť a zapálení očistných ohňů.
Svátek je vnímán jako počátek jara. Může se vám to zdát zvláštní, ale třeba středověcí učenci začínali jaro právě únorem. A na britských ostrovech, kde je mírné a vlhké klima, začíná jaro přece jen dříve než u nás, uprostřed kontinentu.
V Kole roku, odvozeném od wiccanské tradice, je Imbolc svátkem světla, nových počátků a dobou, kdy Bohyně vstupuje na tento svět ve své panenské podobě.
…
Hromnice
Ač je zima a krajina může ještě dlouho odpočívat pod sněhem, energie už je jiná, jak přibývá slunečního svitu. Naši předci, tolik závislí na počasí, zaznamenali tuto změnu v pranostikách.
Že měl svátek na počátku února z tohoto hlediska obrovskou důležitost, lze vysledovat z neuvěřitelného množství pranostik – okolo čtyřiceti, které se k němu váží. Určitě si sami na některé vzpomenete – „Na Hromice o hodinu více“. „Na Hromnice měl by skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“. Mně osobně se líbí tato:
“Na Hromnice potkává se zima s jarem”.
Naši předci věděli, že jaro je už za dveřmi, a tak uklízeli po zimě a připravovali se na další zemědělský rok.
Na Hromnice (z církevního hlediska správně svátek Očišťování panny Marie, od 60. let 20. století svátek Uvedení Páně do chrámu), se tradičně světily svíčky, které měly dle folklórní tradice ochránit stavení před úderem blesku – hromničky. Ty daly svátku jeho lidový název.
A jak je to s Hromnicemi a slovanským bohem blesku a hromu, Perunem? V únoru s oteplováním vzduchu začínají první bouřky, a tak první zahřmění u Slovanů ohlašovalo jaro. Na jeho počest se provedla rituální orba. Schválně, zkuste si všimnout, zda letos na Hromnice zahřmí.
~
Inspirace pro toto období:
Definitivně končí doba vánoční, spolu se schováním posledních zbytků vánoční výzdoby se, stejně jako naši předci, můžeme pustit do úklidu domova, abychom udělali prostor pro něco nového, co přijde.
Pořiďte si domů květiny jako posly jara, třeba primulky, plánujte zahrádku, přemítejte, jak byste chtěli prožít nadcházející rok.
Zapalte si večer svíčku jako připomínku očistného ohně, ochrany a požehnání.
…
Kdybych měla fotit svátky Kola roku znovu a počasí by mi bezmezně přálo, udělala bych jisté změny. Třeba ve svátcích Yule a Imbolc.
Pro oba tyto svátky je důležitá symbolika světla, ale zatímco Yule pro mne čím dál více znamená světlo ve tmě, Imbolc je jako slunce odrážející se od sněhu. Bílé je tolik, že nás z něj až bolí oči. Slunce je stále velmi nízko, a tak nám svítí téměř po celý den do oken, a jeho záře nás nabíjí novou energií.
Imbolc jsem chtěla fotit v bílé krajině zapadané sněhem. Měla jsem vybraný březový hájek, ať je ta bílá i na kmenech stromů (navíc bříza je jednou ze symbolických rostlin tohoto svátku). Vše klaplo, napadl sníh, domluvily jsme se s modelkou, že zda dva dny bude k dispozici. Mezitím ten krásný napadaný sníh téměř všechen roztál, když teplota za slunečného únorového dne náhle vystoupala k 10 stupňům.
Nu což, jak únorové pranostiky ukazují, s oblevou je také třeba počítat!
A tak záři, naději a světlo na většině fotek symbolicky obstarala skromná svíčka hromnička.
Jedna fotka se sněhem však vyšla. U nás za domem, kde slunce nesvítí, ho trocha zbyla. A tam vznikla snad má absolutně nejoblíbenější fotografie celého cyklu Kola roku — Příroda jako mladá dívka, ještě spící na sněhové peřině, zachycená těsně před svým probuzením, obklopená světlem hromniček.
TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ
O novoročních předsevzetích ~ Zuzka Vránová
Proč všichni na nový rok blázní s těmi předsevzetími? Je to snad Slunovratem, očekáváním návratu světla, naděje, tepla a nového života? Něco nového vzniká, tak i v nás se může objevit touha po změně? Často, kdo nebyl spokojen, každý rok ve stejnou dobu doufá ve změnu, a každý rok bývá znovu zklamán?
Proč?
Protože zázraky se sami od sebe nedějí, nebo jen výjimečně! Musíme jim jít naproti! Být připraveni!
Jako není možné nasadit boty novorozenci, nemůže očekávat na zázrak pecivál a lenoch! I miminku musí nejdříve zesílit svaly, trénuje, roste... Má to dané od přírody.
Jako v Dášence... Hlas přírody mu říká, co má dělat, a ve správném pořadí! Nelze přeskočit, žádnou fázi vývoje... Jinak se něco pokazí, a pak se to musí napravit, a nakonec to trvá i déle. Trpělivosti je třeba, a postupovat krok po kroku vše ve správném pořadí!
Nojono, ale kdo určí správné pořadí kroků? Jak poznat, co udělat teď, a co až potom?
Když vyrábíme nějakou věc, postupem pokus omyl, a předem se nezamyslíme, jak správně postupovat, nevytvoříme plán, může se stát, že výrobek i několikrát pokazíme. Když nejste odborník, musíte si vyhledat výrobní postup!
Ale co v životě? Kde se poradíme, a jak poznáme, že různí rádcové nás povedou správně? Je těžké najít dobrého rádce, průvodce, když se jedná o náš život, a každý chybný pokus může vést do slepé uličky...
"Po ovoci poznáte je!"
Známý citát nám může pomoci ve výběru.
Když si sami nevíme rady, dobrý rádce nás povede k našemu srdci, ke svému nitru, svému já a k jeho poznání! K naslouchání sobě, k návratu ke svému já.
Kdo jsem, a kam jdu?
Když nejsem spokojena, můžu se ptát, jak přestat být tím, čím teď jsem, "jak přestat být sama sebou", jak říká Joe Dispenza.
Nerozuměla jsem...
Nedávno se mi ta slova připomněla, když jsem narazila na větu Eckharta Tolleho:
"Žij v přítomnosti, tady a teď!"
V té chvíli mohu přestat být sama sebou, co teď jsem a žiju, a co už nechci. V přítomném okamžiku se dějí zázraky, kdy se mohu navrátit k sobě, k mému Já. Kde moje srdce ke mně promlouvá, a kdy ty návody a postupy chodí jaksi samovolně. Kdy se vše zastaví, a v tom prostoru "tady a teď" pojednou naše srdce začne mluvit!
Občas k tomu potřebuji pomoc průvodce. Dlouhý čas jsem šla pryč od sebe..., nějaký čas se už zase zkouším vracet...
K sobě!
Spoustu žen v mém věku už to vzdá! Ale má to cenu, kdykoli! Tak jdu zpět k sobě. Klopýtám, bloudím, a znovu se navracím...
Ale jdu, a nechci se nikým nechat zastavit. Překážky bývají záludné a nitro drásající. Ale...
Jdu, poutník už unavený, pochroumaný na těle i duchu, a jdu k té zázračné studánce se napít Vody Života.
A pak uvidíte, jak pookřeji! A vytvořím ten nejlepší plán obnovy!
Ano, na nový rok spoustu lidí začíná znovu, je zvykem to tak dělat. Občas zase stoupnou zpět do starých vyjetých kolejí... ony bývají hluboké, a zapadá se v nich do beznaděje.
Ale vždy se dá něco dělat jinak... A klidně začnu i v únoru, zvyky nezvyky... Kdykoliv chceme, tak můžeme... Záleží jen na nás!
Krásný Nový rok, milí! Buďte věrní svému srdci! ❤
Vaše Zuzka Vránová
průvodkyně péčí o seniory
MARKÉTA VONÍ
JAK NA NOVÝ ROK, tak po celý rok — aneb voňavý rok k Vašim službám ~ Markéta Filipová
Všichni to známe. Co? No přeci — TO klišé jak fík.
Předsevzetí.
Diář.
Permanentka.
Pruda.
Výsledek? Předsevzetí pohltí tekuté písky času.
Pokud ovšem ono předsevzetí nepřináší změnu k lepšímu, která jde snadno a nebolí.
Chcete odtajnit jedno takové předsevzetí?
Jmenuje se: KAŽDÝ DEN SI PŘIVONÍM K NĚČEMU KRÁSNÉMU.
Zní to jako nejapný vtip či blbost že. Ovšem — zázračný účinek na celou naši existenci zaručen.
Zkuste to. Až se potřetí za sebou usmějete s nosem nasávající kofeinové aroma nad hrnkem čerstvě připravené kávy, s nosem zabořeným v zářivě žlutém pugétu mimózy nebo s nosem šťastně hladícím stránky úplně nové a voňavé knihy, pochopíte. A půjdete si s radostí pro nějaký ten “krásnočmuch” počtvrté, popáté, podvacáté…
Velká krása se skládá z mnoha malých dílků radostí — mozaika krásy roku 2024 může být voňavá — s tvorbou vzpomínek pro letošní rok právě začínáme — začnete taky?
ZMĚNY A PROMĚNY
Setí semínek velkých vizí ~ Alena Cardová
Vzácné období přelomu ledna a února. Pro mnohé může být náročné – pár měsíců tmy za námi a jaro ještě daleko. Ale čas plyne a každým dnem je teď více a více světla. Všimli jste si?
Předjaří, čas Hromnic a pohanského svátku Imbolc.
Tradičně se v tomto období zapalovaly ohně a svíčky. Dělaly se očistné a ochranné rituály. Připomínal se zážeh jiskry života. Celkově se komunita připravovala na závěr zimy a přechod do období jara a nového slunečního cyklu. Pozornost se pozvolna obracela z nitra směrem ven.
Pojďme se tímto principem inspirovat!
Během zimy jsme měli mnoho času zahloubat se do sebe. Věnovat se introspekci a bilancování. Zvažování, v čem chceme pokračovat dál a co naopak již necháme za sebou. Teď můžeme tento proces dokončit a jasným hlasem – pro sebe i pro své okolí – sdělit, co budeme dále rozvíjet. Co je naše vize, velký plán seberealizace.
DEFINOVÁNÍ VELKÉ VIZE
Ve slovech je velká síla. Celá naše společnost se pohybuje v pojmech, slovech, mentálních významech. Proto tedy i pro nás samotné má smysl si svoji velkou vizi či plán jasně pojmenovat. Stačí v jedné větě. Co je náš aktuální cíl? Jak se chci cítit? Co chci rozvíjet a nechat pod svýma rukama vzkvétat?
Dejte si na to čas. Jeden den.
Projděte se venku a vyčistěte si hlavu.
Buďte off-line.
Mějte po ruce tužku a papír a sbírejte nápady. Rozleťte se s fantazií – kdyby bylo cokoliv možné, co by vás lákalo? Co byste chtěli zažít či vytvořit? Kam byste se chtěli podívat?
Nehodnoťte. Jen zapisujte.
Večer si k tomu sedněte a přizvěte racionální mysl.
Můžete si vzít ještě jeden velký papír a vytvořit si myšlenkovou mapu.
Když se na toto následně podíváte z nadhledu, možná v tom uvidíte spojovací prvek. Nějaké téma či pocit, který toužíte zažívat ve svém životě častěji. Nechte to na sebe zapůsobit. Pokud to s vámi bude rezonovat i další dny, tak to má smysl rozvíjet dále.
Doporučuji vytvořit si k tomu podpůrnou fyzickou kotvu, ve které bude zachycena esence vaší vize. Kdykoliv se na takový předmět podíváte, připomene se vám, kam jste se rozhodli jít. Co je vaše posvátné PROČ – motivace, která vás vede na cestě seberealizace.
S přibývajícím světlem v krajině budeme mít i více energie pro konání konkrétních kroků v naší realitě tak, aby se naše vize proměnila ve skutečnost. O tom se více rozepíši příště!
Alena Cardová,
průvodkyně změnou
VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY
~ pro období ve znamení Vodnáře (21. 1. – 20. 2.) ~ Dagmar Samandra Čerňová
SEBEOVLÁDÁNÍ
Jaký kontrast a jaký paradox! Vstupujeme do období svobodomyslného Vodnáře a visí nad námi Damoklův meč sebeovládání. Ovšem při bližším ohledání si nelze nevšimnout, že to jsou pouze dvě strany jedné mince, dvě křídla jednoho ptáka.
Král Mraků přináší dost jasný obraz sebekontroly, která nedovolí ničemu prosáknout ven a ničemu proniknout dovnitř. Možná si na první dobrou řeknete, ale to přece není tak špatné, aspoň ho nic nezraní a nic se ho nedotkne. Ano, tento krunýř plní svou funkci naprosto spolehlivě. Král Mraků je naprosto oproštěný od emocí, a to mu dovoluje vybudovat opravdu velké věci. Je jako generální manažer nadnárodní firmy, který zaměstnance v poslední lokální pobočce považuje za nezbytné šroubky ve svém stroji.
Ale někde tam uvnitř, v jeho útrobách přece jen bije srdce. Bohužel okolnosti chtěly, že seznal, že bude bezpečnější se od té podivné teplé a chvějivé věci držet, co nejdál. Je to totiž srdce malého dítěte, které zůstalo opuštěné, neviděné a nemilované. Oč větší má totiž Král Mraků brnění, o to více je hluboko uvnitř křehčí.
A protože si se svou křehkostí neví rady, vytěsnil ji. Místo důvěry v dobro a lásku se racionálně rozhodl pro systematickou kontrolu a organizaci, plánování a spolehnutí se na vlastní schopnosti. Vždyť, kdo ví, jak by to všechno dopadlo, kdyby na to někdo bedlivý nedával pozor?
A co si tedy toto období od nás žádá? Najít v nás to malé dítě! Dát mu opět svobodu, lásku, bezpečný prostor a ukázat mu, že svět je báječné místo k životu plné možností, dobrodružství a dobrých lidí. Že disciplína, na rozdíl od sebeovládání, pramení ne ze strachu, ale z vášně pro budování lepšího světa. Já chápu. Takhle z nuly na sto se to může jevit jako nepředstavitelné. Ale dejte prosím svému vnitřnímu dítěti, svému zapomenutému malému princi, šanci. Pamatujte, že sebeovládání možná přinese výsledky, ale rozhodně ne radost. A kde není radost, tam není ani smysl života.
Samandra,
vaše zenová vědma
A to už je od nás pro vás dnes vše.
Těšíme se příště na přečtenou!
Vaši pisálci