#8 Tvůrcovské noviny ~ k ranní kávě
Ranní haiku, druhý díl inspekce, náklonnost ke stížnostem, láskou hořící Beltain, Carpe diem, poučení v historii, rozhovor s psycholožkou, drogový slang v luštěnce a dětské moudro na konec
Vážené a milé čtenářstvo,
vítám vás u nového čísla Tvůrcovských novin. Tak jako vždy se můžete těšit na velkou porci písmenek, příběhů, zamyšlení a malůvek od tvůrců a tvůrkyň ze všech možných skrytých koutů nejen naší české kotliny. Je to náš píseček, kde si stavíme své hrady a zámky… abychom je pak mohli třeba i vydat v papíru a krásných vazbách. Ano prosím, je tomu tak — založily jsme s
Nakladatelství Lelkárna, do jehož příběhu se můžete zapojit i vy a přihodit nějaký ten zlaťák na vykopnutí první knížky či jen fouknout Lelkovi vítr do perutí, aby se mu lépe startovalo. Ke kampani tudy. Děkujeme za každou minci 😘A co je nového v našem Tvůrcovském rádiu?
Druhá epizoda kouzelného pohádkového pořadu Pohádcast pod taktovkou Ivy Cherry přináší krátký příběh o lesním skřítkovi Čáskovi, který je nám možná podobnější, než se může zdát. Pusťte si pár minut ze světa pohádek a zjistěte, proč skřítek zeslábne tak, že málem dočista zmizí, a zda nakonec najde to, co celý život zběsile hledal...
Další pořady a nové díly pořadů stávajících připravujeme. Stay tuned!
Děkujeme, že Tvůrcovské noviny čtete a přejeme příjemné rozjímání na vlnách Tvůrcovského rádia.
Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Inspekce (část 2.) ~ Jan Wranimir Vrána
„Ach tak,“ řekla blondýnka lehce nepřítomně a nejistě si upravila kostýmek. „Školka, no jistě…“ Najednou však vyhrkla: „A vy tu kouříte?“
„Shift!“ Luskla rychle prsty čarodějnice. „Ale co vás nemá, slečinko, jaképak cigarety ve školce? To je… To jsou vonné tyčinky přeci! Děti je milují.“ Samantha začínala být nervózní. Slečna měla srazit podpatky a odkráčet domů už po prvním kouzlu, tak proč tady pořád ještě postává? Pak jí to došlo. Ta nazlátlá aura kolem vlasů, ten jemný třpyt při pohybu.
Ty nejsi žádná úřednice z pracáku, ty chodí ve dvou, kvůli korupci. Ty jsi víla přilákaná dětským nářkem a snažíš se jim pomoct. Co sakra dělá víla v průmyslové zóně v Hamburku? No dobře, asi to samé, co čarodějnice s fabrikou. Prostě tu žije. Trochu atypicky, ale zjevně se adaptovala. To je teď jedno, už ví jak přizpůsobit to kouzlo, aby účinkovalo správně. Musí tomu jen dát ty správné kulisy.
„Shift!“ Luskla znovu prsty Samantha. „Slečno, vy jste si myslela, že tu najdete děti, ale ve skutečnosti tu žádné děti nejsou. To, co vidíte, jsou skřítkové! No vážně, skřítkové! Bydlí tu ve městě, stejně jako vy. Malí milí skřítkové, moc hezky jste si spolu popovídali, bylo to fajn, potkat zas nějaké spřízněné duše. Škoda, že si už přesně nepamatujete, kde to vlastně bylo. Máte toho ale ještě moc na práci, už musíte jít, ano, taky je mi to líto.“ S těmi slovy chytila čarodějnice vílu kolem ramen, otočila čelem vzad a postrkovala pryč ode dveří.
„Tak já už musím letět,“ ohlédla se víla přes rameno a zamávala rukou.
„Však já vím, bylo to báječné, papapa!“ Zašklebila se čarodějnice, zabouchla dveře a zamkla.
Fujtajxl, tak tohle bylo o fous, pomyslela si a rozhlédla se po hale. Tohle není vůbec dobré. Bude to tu muset sbalit a přemístit fabriku jinam. To se teda děcka ještě nadřete se stěhováním.
Víly jsou totiž velice nepříjemná stvoření. Mají silně vyvinutý smysl pro spravedlnost a všechny tyhle vznešené řečičky, zato ruce jim jdou od práce šejdrem. Jenom si tak poletují z místa na místo a narušují ostatním jejich poctivé podnikání. Každopádně docela zdatně odolávají magii. Je možné, že se z vlivu kouzla časem vymaní a vzpomene si, co se dělo. To nemůže riskovat. Navíc kde je jedna, může jich být víc. Kdyby přišly v hojnějším počtu, tak už je neučaruje určitě. Potřebuje rychle zmizet! Jenže kam? Ideálně někam, kde nebude moc lidí a kde nebudou víly. To bohužel znamená nejspíš na sever, do pustiny a do zimy. Aljaška, možná Laponsko, nebo Čukotka. Tam není dost lidí ani na to, aby roznášeli poštu, natož kontrolovali výrobní podniky. Ale hlavně - za polárním kruhem už bezpečně žádné víly nejsou.
Bude to chtít zamést stopy, udělat razantní změny, aby ji nenašly. Vizáž, barvy, jméno, možná radši i pohlaví. Nechá si klidně i narůst plnovous.
Mimoděk zavadila pohledem o nápis na dveřích haly. Stálo tam:
Samantha Klauss GmbH - výroba hraček
Něco jí napadlo. Jo, to zní dobře. Evokuje to něco svatého, tedy správného, nic podezřelého. Teď ještě přesvědčit lidi, že to tak bylo vždycky a spojit to také s něčím příjemným… sladkým… možná s limonádou? Sehr gut, to by šlo. A u těch skřítků zůstaneme. Ho! Ho! Ho!
„Shift!“
PODNIKATELSKÉ POHLEDY PODNIKAVKY
Lidi rádi nadávají ~ Alice Kavková
Jako jasně, bude mi pade, nemělo by mě překvapit, že lidi raději nadávají než aby něco oslavovali nebo se blaženě veřejně usmívali. S mužem točíme podcast Tajný jazyk, kde probíráme nejrůznější tajný slangový oborový jazyky. Na začátek každýho dílu dáváme nějakou zajímavost, anketku a tak.
Muž se na Linkáči zeptal lidí, jaká slova jim trhají uši, jaká nesnášejí a nikdy by neřekli nahlas. Dosah? 5000 lidí řešilo, co je sere za slova, ze kterejch se jim chce někdy i blít. Když bychom se zeptali, co je potěšilo na ulici, na sockách nebo politický scéně, dosah by byl tuším o pár nul menší. Ale mít možnost se nad něčím rozhořčit nebo mít dávivej reflex, to lidem jde.
Jsme rádi, že nám lidi poslali jejich tipy, vo tom žádná. Upekli jsme z toho docela pěknej úvod do dílu o gastroslangu, ale vlastně me rozesmutnělo, jak emocionálně a s jakým gustem lidi nadávají a sdílí, co je podle nich špatně. A to není jen na Linkáči, na jinejch sockách je to mnohem horší. Úplná žumpa nadávání. A v normálním životě se taky často buď lakuje, jak je vše sluníčkový, nebo nadává. Jako by život neměl milion odstínů světla i tmy.
Tak konec nadávání a řeknu vám několik věcí, který mi poslední dobou fakt zvedly náladu. Včera jsem měla krásný pracovní odpoledne na zahradě mejch rodičů. Moc mě potěšilo, za jak málo jsme dopo nakoupili tak moc lídla v Lidlu (lídlo = jídlo z Lidlu). Těší mě teď každá cesta do kuchyně, tu si uzobnu malinu, tu jahůdku nebo borůvku.
Těší mě i dobře odvedená práce. Těší mě, když děcka přijdou ze školy a smějou se. Těší mě, jak dobře jsem se vyspala, a jaký suprový sny jsem měla. Těší mě, že máme doma uklizeno. Těší mě jaro, i když si hraje na léto. A těší mě mluvit a psát o tom, co mě těší, protože mluvit a psát o tom, co mě netěší, mě netěší.
KOLO ROKU
BELTAIN – nechť láska hoří pod okvětními lístky ~ Lucie Deutsch
Blíží se mílovými kroky, i když dle přírody se letos zdá, že je tady s námi o dost dříve – Máj, čas květu, plodnosti a lásky.
Zeleň už nikdy nebude šťavnatější, něžné kvítky stromů se snáší k zemi jako o svatebním průvodu — a jako by nám příroda sama chtěla ustlat na úrodné zemi.
Ptáci i mnohá zvířata si hledají své partnery. Polibky pod třešní, stavění májky — i naše tradice jsou spojeny s láskou. Některé jsou nové a jiné prastaré.
Beltain se začíná slavit večer 30. dubna a pokračuje na 1. května. To proto, že nový den pro předky začínal se západem slunce, nikoli o půlnoci, jako dnes. Ve wiccanském Kole roku je to svátek plodnosti, růstu, lásky a sexuality, oslava spojení Trojjediné Bohyně a Rohatého Boha. Pro Kelty to byla hlavně oslava nadcházejícího léta, vyhánění dobytka a také významný ohňový svátek. Věřili také, že stejně jako na Samhain, je tu noc velice tenká hranice mezi naším světem a zásvětím.
***
Májové tradice
I my máme předvečer Máje spojený s ohněm, a to díky pálení čarodějnic. Na mnoha místech hoří vatry. Tento zvyk u nás neměl kontinuitu ze starých dob, přišel z Německa, kde velké hořící ohně měly chránit proti zlým silám čarodějnic, které se slétaly na své sabaty. Je ale pravděpodobné, že právě tato Valpuržina nebo také Filipojakubská noc vychází původně z keltského svátku Beltain, kdy se mezi dvěma velkými ohni očišťoval dobytek vyháněný na pastvu po dlouhé zimě. Oheň měl také chránit před přírodními i nadpřirozenými vlivy, zajistit dobrou úrodu a léčit neplodnost a vůbec očistit lidi a dobytek od všeho zlého.
…
Další prastarou tradicí je stavění májek, které se objevuje po celé Evropě. Májka zřejmě měla symbolizovat opět ochranu obce a hojnost. Snad také mohlo jít o symboliku propojení ženského a mužského elementu.
Dodnes se odborníci nemohou shodnout, co vlastně májka přesně znamenala. Výklady, že se jedná o falický symbol, najdeme třeba u Thomase Hobbse nebo Sigmunda Freuda. Jiní v ní vidí odkaz na posvátné stromy, propojení divokého lesa a civilizované zemědělské krajiny. Další vnímají vztyčení májky a následné oslavy jednoduše jako projev radosti z toho, že přišlo teplé počasí a lidé přežili další zimu.
Májky se stavějí obecní — na návsi, ale také menší před domy dívek a mladých žen, aby jim muži (často jejich nastávající) vyjádřili před celou komunitou svou náklonnost.
…
A co ten polibek pod třešní? To je údajně čistě česká, poměrně novodobá, zřejmě původně městská tradice, spojená s Karlem Hynkem Máchou a jeho sochou na Petříně, kde v máji kvetlo množství třešní. Vždyť to byl právě on, kdo napsal romantickou báseň Máj. Na petřínské soše, kde synesteticky přičichuje k větvičce šeříku, najdete i její první verš „Byl pozdní večer – první máj“. Tak neváhejte a oslavte krásný lásky čas.
~
Inspirace pro toto období:
Stravte večer u ohně s lidmi, které máte rádi. Zpívejte, zatancujte si, zabubnujte. Můžete spálit, co váš tíží. Odvážní mohou zkusit přeskočit.
Čichejte k voňavým květům, dívejte se okolo a prostě se radujte z nepřeberných půvabů přírody.
A nezapomeňte na polibek pod třešní, nebo jakýmkoli jiným rozkvetlým stromem! Letos to vidím na bezy či dokonce lípy, poběží-li příroda tímto tempem 🙂
VÁŠEŇ V POHYBU
CARPE DIEM ~ Markéta Polášková
Je to týden, co jsem uspořádala svůj první flamencový ples — zatím největší akci, jakou jsem dosud zvládla zorganizovat. Jelikož nemám žádné sponzory ani dotace, řešila jsem všechno od začátku až do konce sama — program, grafiku, marketing, prostě všechno. Sama jsem celou akci moderovala, sama jsem tam i vystupovala a ještě jsem si stihla občas zatrsat se svým partnerem 🙂
Lidi tančili, usmívali se, plesali, už během plesu za mnou chodili se slovy uznání a já byla šťastná, že oni byli šťastní.
To bylo v pátek večer.
Celou sobotu mi pak chodily děkovné zprávy a já se vznášela na obláčku. Připravila jsem lidem krásný zážitek, vzpomínku, něco, co jim už nikdo nikdy nevezme. Přesně tak jsem to plánovala a chtěla.
Mezitím, co jsem sbírala gratulace za povedenou akci, jsem si vzpomněla na příběh, který jsem kdysi četla — mladá sportovkyně na vrcholu kariéry popisovala, jak vyhrála první cenu. Stála na stupni vítězů, držela pohár a byla dokonale šťastná. Za pár dní ale vystřízlivěla a najednou se sama sebe ptala — a to je všechno.....?
Pro mě byl ples takovou pomyslnou výhrou v mé současné kariéře — bylo tam plno, lidi tančili, bavili se. Dala jsem do toho všechno a vyšla jsem jako vítěz.
Ale jednou výhrou cesta nekončí. A já si uvědomuji, jak pomíjivý je pocit štěstí. A taky, že intenzita štěstí se neměří tím, kolik lidí je zrovna u toho. Přesně den po plese jsem zažila další pocity štěstí, stejně intenzivní, když:
jsem mohla sledovat svoji dceru, jak suverénně vstoupila na jeviště při divadelním představení
když si mi mladší syn sedl na klín a stulil se mi do náruče
když mě o pár minut později radostně opusinkoval
když jsme s partnerem nakládali bioodpad do kontejneru a potřásli jsme si rukou se skorosousedy na nové adrese
když jsem po třech hodinách za vydatné pomoci paní uklízečky a Laca konečně kompletně uklidila celý dům, na což za posledních pár dní prostě nebyl čas, a koupelna zářila tak, jako bychom se právě nastěhovali
když jsem na naší zahradě viděla, že mi vyklíčila semínka, která jsem před dvěma týdny zasadila, a vůbec nevím, co kde vlastně mám
když jsem žasla nad tvary a barvami tulipánů, které jsem na podzim poprvé zasadila na zahrádku se svými dětmi
když jsme si večer sedli s mým milovaným, nejlepším a nejúžasnějším partnerem Lacem na zahrádku blízké hospůdky, kde si zrovna přišla zahrát parta folkařů, a já mohla opřít hlavu o Lacova záda, zavřít oči a poslouchat
když jsme se s Lacem upřímně nasmáli u úplně potrhlého filmu s Bradem Pittem, který jsme před chvílí dokoukali
když mi během toho filmu vlezla moje kočka do náruče, opřela si přední packy o mou hruď a půl hodiny mi upřeně čučela do obličeje
Tak to všechno jsou střípky, které tvoří můj život a za které jsem vděčná. Ty mě dobíjejí jako baterky a díky nim pak můžu část svého štěstí předávat vám. A protože život není černobílý, musím napsat krátce i druhou stranu — obvykle ten, kdo dokáže vidět a ocenit drobné krásy všedního dne, musí předtím projít zkouškou, která ho to naučí.
PROPOJENÉ DĚJINY
Proč se zajímat o historii a esence doby ~ Markéta Sloka
Historie je minulost, a co bylo to bylo. Proč se tím zabývat, říkáte si?
Napadlo vás někdy, že to můžete brát jako mentální cvičení? Dívat se na příčiny a následky. Jaký druh akce vyvolal jakou reakci. Co vám dějiny říkají mezi řádky? A co křičí a cpou před oči?
Jak se utvářel názor veřejnosti? Co kdy různí lidé potřebovali a chtěli, aby si "veřejnost" myslela? Jak toho dosáhli?
Víte jak jsme došli k naší současné kultuře? Našemu způsobu přemýšlení? Proč třeba USA tak strašně řeší korektnost? Proč nám přijde normální to, co nám přijde normální? Správné? A proč se to někde tak drasticky liší?
Odpověď je: Dějiny.
Příčiny dnešního způsobu života, myšlení, událostí vždycky najdeme 50, 100, i 500 let nazpátek. Nebo i víc. Nepřestává mě překvapovat, jak strašně moc navazujeme na to, co známe z Antiky. To, po jaké cestě jdeme, záleží na našem způsobu života, na našem myšlení, na tom, v čem jsme vyrostli, v čem vyrostli naši rodiče, a tak dále.
Historie se má tendenci opakovat. Ne, nemyslím tím, že se události stávají znovu a znovu dokola. Ale principy zůstávají.
Stejně, jako v osobním životě, pokud se chováte určitým způsobem, budou následovat určité důsledky. Jde o princip. Sice se jako společnost i rasa vyvíjíme, ale když se ohlédnete a dostatečně oddálíte svůj pohled. Oprostíte se emočního zatížení a vnímáte cykly. Uvidíte je tam.
Stále nacházím podobné principy jako při osobním rozvoji. Stane se nám situace. My ji lépe či hůře zvládneme. Pokud máme sebereflexi, je šance, že si z toho něco vezmeme. A příště reagujeme, no, pravděpodobně stejně. Ale už se nám může podařit v reálném čase vnímat, jak bychom chtěli reagovat jinak. A potom, krok za krokem svou reakci a prožívání postupně upravujeme a ladíme, až jsme s ní vcelku spokojení. Někdy nastanou situace, zlomy, kdy “Buch!” — a reagujeme z okamžiku na okamžik jinak. Většinou je to proto, že toho tolik dosledlo v jiných oblastech života, že se to propíše v plné šíři.
Stejným "osobním rozvojem" prochází i lidstvo jako celek.
V každé epoše máme nějaký náboj, téma, které ovlivňuje myšlení, kulturu a bez nadsázky všechny oblasti lidského života. Jaké se stavěly domy, jestli byli lidé vzdělaní. Jakou tvořili a poslouchali hudbu, módu. Vše.
Kdykoli se podíváte do minulosti, na nějaké období, zkuste vnímat tu nitku, esenci, která spojuje vše a vystihuje tu danou dobu. A lokaci. Zeměpisná poloha je hodně velký faktor.
Ta nitka, se proměňuje, stejně jako barvy v různobarevném klubíčku. Někdy pomalu, postupně se přelévají z jedné do druhé. Přechází z období do období. Jindy jde z jednoho extrému do druhého. Jedno období popírá to druhé, co bylo dobře, je teď špatně. Doba ovlivňuje hodně. To, co si lidé v sobě nesou, jakým způsobem přemýšlí. Jsme tak nastavení, naše přirozenost je skupinová.
Takhle se lidstvo krok za krokem vyvíjí. A snad, zlepšuje.
Abych nezůstávala u obecných keců. Víte, že váš zárodek se vyvíjí už v babiččině těle? Když Vaše babička nosila vaši maminku, vyvíjely se její vaječníky. Váš zárodek. To, jak babička prožívala těhotenství, se nějakým způsobem otiskne ve vaší esenci.
Na závěr si zkuste jedno mentální cvičení.
Znáte gotiku? Zdobné kostely, chrámy tyčící se do nebes, úzké, lomený oblouk. "Placaté" obrazy, bez klasické perspektivy, kdo byl větší nebyl blíž, ale byl významější osobností. Často se malovaly ikony, tzn. světci, církevní postavy ideálně se zlaceným pozadím. Jednotlivci nebyli důležití, život nebyl důležitý, čím víc lidé trpěli zde, tím lépe se jim určitě povede po smrti. Velmi silný vliv církve.
Klidně i googlete. A zkuste si to podržet v mysli. A vnímejte, jaký z toho máte dojem.
Teď něco jiného.
Renesance. Oslava člověka, krásného těla i bystré mysli. Člověk, jeho bystrost, schopnost širokých obzorů vzdělání, propojování různých vědomostních směrů. Stavby i sochy navazující na Antiku, ale čistě bílé, mramorové (Antika byla bláznivě barevná). Neskutečně detailní sochy, živé obrazy. Můžete si pustit nějakou renesanční hudbu.
Vnímejte, jaký toho máte dojem, jak to na vás působí?
Máte dvě doby. Dva vjemy.
Jak myslíte, že bude nádech každé doby ovlivňovat žití jednotlivého člověka?
Samozřejmě. Můžeme se zastavit u klasického argumentu, že ti chudí žili vždycky stejně a je jim jedno, co bylo okolo. Ale upřímně? I to, jak se zachází s ostatními lidmi, tvory, i s věcmi nám hodně určuje doba a kultura. Jestli nám přijde normální spravovat cokoli, co se dá, umíme to a je to běžné. Nebo žijeme v kultuře věcí na jedno použití a přijde nám normální co půl roku vyhodit celý šatník.
Co to naše "normální" vytváří?
Co vytváří vaše "normální"? A vyhovuje vám to tak? Je to pro vás prospěšné? Nebo je to převzatý automat?
I tohle nás mohou dějiny naučit.
KLUBOVNA NADĚJE
~ Tomáš Paprštein
Klubovna Naděje je bezpečný prostor pro oběti sexuálního zneužívání, který společně tvoříme. Místo, kde si můžeme otevřeně povídat a vyměňovat zkušenosti, jež nám pomáhají toto trauma překonat.
V dnešní Klubovně Naděje si povídáme s ředitelkou organizace Cesta z krize a psycholožkou Jarmilou Kubáňkovou, mimo jiné i o tom, jak zareagovala Česká školní inspekce na podání podnětů na Sokolovskou a Chodovskou základní školu, na základě výroků ředitelek v podcastu Nejlepší kamarád.
▶ Proč odsouzený učitel za sexuální zneužívání dětí znovu učí? Co na to OSPOD?
LUŠTĚNKA MĚSÍCE
~ Martina Kavky
Dnešní luštění se nese v duchu drogového slangu. Nápověda jako vždy ve Slovníku 🧐
A řešení březnové luštěnky je tu 👇
ART Z BUCHTÍ RODINY
~ Martiny Müller Ondrušové
ŽIJU s RUDOU. Z Rudy padají různé věci. A z našich dětí TAKY.
Tímto končí ranní vydání našeho tvůrcovského plátku. Snad jste si ho vychutnali stejně jako vaši ranní kávu.
Těšíme se odpoledne na přečtenou!
Vaši psavci