#9 Tvůrcovské noviny ~ k čaji o páté
Odpolední haiku, cestování 0.1, tichá místa, přání matek, květnový akronym a vědmino moudro na závěr
Vážené a milé čtenářstvo,
tik tak, hodiny odbily pátou a vám k odpolednímu čajovému rozjímání přistálo do schránek naše odpolední čtení. Cestovně, květnově a hravě, ať vám naše písmenka skotačí v hlavě.
Příjemné čtení!
Červnové číslo novin vám přiletí do schránek v sobotu 15. června.
Děkuji, že Tvůrcovské noviny čtete.
Nůši plnou kreativity a dny plné smíchu vám přeje
Bára Belandy Dvořáková
NOVÝ BRAK
Cestování 0.1 ~ Tereza Kowolowská
Vypadám jako exot. Tím se nechlubím, to je čiré konstatování faktu. Ve zkratce, pro zakrytí všech tetovaček je vhodnou alternativou burka nebo potapěčský neopren a dredy mám tak dlouhé, že když jdu v noci čurat, první automatický pohyb se zavřenými oči je bravurní hák levačky, kterým odhrnu vlasy, abych si je nepočurala. To všechno korunujme tričkem s logem nějaké bizarní kapely (protože umělci se musí podporovat, víme) a na všechno hoďme letmý ošplich nesmytelných a nevypratelných barev. Tento epický celek mi vysloužil nekonečnou přízeň náboženských náborových skupin a také celníků. (Naposled minulý týden mě kousek od domu odchytila křesťanská enkláva tvrdící, že Bůh je Matka, zastoupená třemi prťavými a ukrutně roztomilými korejkami. Takhle se prosím dělá duchovní marketing. Slečny byly tak strašně kawaii, že jsem s nimi prošla komplet jejich brožuru se všemi vybranými best off biblickými citáty a jejich vysvětlivkami — neb čeština těchto dobrodružných věrozvěstek se omezila na přikyvování a chichotání. Po případ, že by mi to hihňání nestačilo, obdržela jsem i exkluzivní pozvání na čaj, pišingr a slovo Boží.)
Ale zpátky k zábavným pohraničním kontrolám. S každoroční pravidelností se podívám někam za hranice (což není zas taková fuška, vzhledem k tomu, že mé drahé trvalé bydliště sídlí cca tři flusnutí od Slovensko-Rakouských hranic, prarodičstvo má za chalupou hraniční kameny Slovensko-Polského trojmezí a drahým tchýňákům dýchá na zátylek Neměcko). Nicméně mám na mysli trochu větší výlety než bohulibé víkendové „jdeme nakrmit srnky“. Obvykle se alespoň jeden výjezd koná v doprovodu mých ctěných rodičů. Ti jsou celoživotními pravověrnými trempy. Patří to k závanům hippie kultury sem, za tehdejší železnou oponu, akorát že místo míru, lásky a květin ve vlasech je to spíš ve stylu Trenčianský párok s fazulkou z konzervy v hliníkovém ešusu, celta vzor 60 jehličí a skill vystačit si s přírodním bohatstvím, pokud dojde toaleťák . Oba rodiče vypadají jako hobiti a tatínek s přibývajícími léty chytá mimikry Wericha. K tomu jsou obdařeni cestovatelským nadšením, minimální lingvistickou výbavou a naprostou absencí pudu sebezáchovy. Vždy, když někam vyrážíme, vím s jistotou, že to bude dobrodružství.
Naše základní vybavení se skládá ze tří krosen (ty patřící rodičům jsou o kus starší než já a občas jim některé kožené popruhy uhryzaly myši), obří smršťovací folie a pytlů na stavební suť. Jo, přesně tak. Protože nebudete plýtvat kapesným na službu, která vám na letišti zabalí do folie zavazadlo, aby se neodřelo. (Už jsem zmiňovala židovské předky?) Ne že by na našich krosnách bylo vůbec co odřít, ale myší záškodníci občas nahlodají víru v kompaktnost celého batůžku a tak je lepší pojistit si, že z něj nebudou padat ponožky či tatranky. Takže si představte naší hobití tlupu, jak uprostřed haly libovolného mezinárodního letiště válí sudy s krosnami, po obří smršťovací folii, pak celý kokon narve do černého pytle na stavební suť a celý ten balík o velikosti, tvaru a váze mrtvé babičky nakonec korunuje zavázáním barevné mašličky z použitých vánočních stuh (abychom si přece rozlišili, který pytel s mrtvolou patří komu, že jo). Občas si představuju, co si musí myslet bezpečnostní oddělení letiště, když tohle vidí na kamerách. S železnou pravidelností se nám stává, že naše zavazadla jsou odbaveny jako neidentifikovatelný náklad mezi kočárky, invalidními vozíky, paraplaty a surfovacími prkny.
Exoti na cestě za exotikou jsou připraveni zvednou kotvy.
~ pokračování příště
KAVČÍ MEDAJLONEK
Tichá místa – aneb pocta J. R. Dudovi ~ Hanka Valentová
„Spřátelili jsme se na cvičení z geodézie (kde asistoval), a kde za mě (yisgrafika) nakreslil ručně kolorovanou mapu. Jinak by mě nejspíš prof. Marek zabil. Daroval mi mlýnek na kafe, zvětšovák a zarámovanou fotografii s podpisem.”
Dnešní medailonek bych ráda věnovala osobnosti Jakuba Rudolfa Dudy, jehož odkazem se aktuálně zabývám. Fotil od dětství, začal už v rodném Vsetíně, odkud odešel na studia (nejdřív architektury na technice v Brně, později na FAMU), která nedodělal. Ale vždycky všude vystupoval jako fotograf. A to i přesto, že byl vlastně skoro celý profesní život zaměstnancem Přírodovědecké fakulty.
Byl fascinován československou novou vlnou. Neustále experimentoval a nikdy nepodléhal komerčním tlakům. Svatby vyfotil snad jen dvě a to ještě někdy až v časech digitálních. Nikdy nebyl profesionálním fotografem, ale vždycky tak vystupoval a všichni ho tak i vnímali. Fotil v souborech. Často Prahu, spolu s dalšími dvěma autory ilustroval knihu o pražských pasážích a průchodech, ke které napsal předmluvu Václav Havel!
Jeho jméno je zmíněno v různých fotografických sbornících, encyklopedii výtvarných umělců, měl opravdu hodně výstav, a to i za minulého režimu a v zahraničí. Publikoval v časopisech, ilustroval knihy, vyhrával různé soutěže. Ale dnes, v digitální době, jeho jméno prakticky neexistuje. Na wikipedii ani čárka. Snažím se to napravit.
Je stále naživu, ale jeho duše už přešla na druhý břeh. Prohrabávání v jeho archivech mě přimělo taky fotit pražské pasáže a další skrytá místa, což bylo jeho velké téma. Uvědomuji si, že jeho práce podprahově velmi ovlivnila můj výtvarný vkus. Přináším tedy kavčí nahlédnutí na krásu rubové strany Prahy, velmi ovlivněné životem a dílem J. R. Dudy.
TROCHA SOCIÁLNA aneb PROSTĚ O ŽIVOTĚ
Když byl ten Den matek…jaká můžou být jejich přání… Když zavřou oči! ~ Zuzka Vránová
Když zavřu oči, vidím krásno!
A když jsem k tomu ještě sama, mohu si to i více užít.
Kolem mne je totiž obvykle spousta lidí, většinou mých příbuzných, dětí, vnuků... manžel... rušno, ale moje duše občas více touží po klidu.
Když zavřu oči, vidím krásno a mohu snít o krásné přírodě…
…kde je ticho a klid, o nějakém tichém a krásném místě, kde budu jen sama a budu mít hodně času na psaní. Ne, že bych nevěděla, kde je krásná příroda a kam se uchýlit do krásna, ale obvykle tam nejsem sama…
Když zavřu oči, mohu snít i o velkém klidném bytě, s jedním pokojíkem třeba úplně maličkým a pouze pro mne, kde se zavřu, a všechny svoje nápady budu mít čas v klidu hodit na papír, či do počítače.
Když zavřu oči, mohu prožít i to, co pro mne jinak není dosažitelné a v běžném životě se mi nedostává. Stačí zapojit svoji představivost!
Vidím zelené lužní lesy, klidně plynoucí řeku, rybáře na břehu, sem tam nějaká loďka či plavec. Sedím na břehu a pozoruji proud řeky, té mojí řeky, tekoucí před naší chatičkou. Pohled na protější lužní les mne uklidňuje. Vidím všechny své milé, jak spolu rozmlouvají a děti pobíhají radostně okolo.
Když zavřu oči, vidím "Prince na bílém koni"
Cože?
Proboha! Prince ne!?
Tedy, pro mne to rozhodně není. Pomyslného "Prince na bílém koni" jsem se vždycky děsila, tedy hlavně toho, že by pro mne, nedej bože, snad chtěl někdy přijet?
Na žádného prince jsem totiž nikdy nebyla zvědavá a ani stavěná, a takové romantiky jsem se vždy děsila! Mne lákala pouze romantika přírody!
Kdyby se snad přece jen přede mnou zjevil, co bychom si asi povídali? S nastrojeným panákem, dnes bychom asi řekli "metrosexuálem", bych nevěděla, co si mám povídat. Mne totiž vždy přitahovali chlapi do nepohody, takoví, co uměli vytvořit v ženě pocit bezpečí a jistoty, že je ochráněná. Co jim nedělalo problém něco opravit, zařídit, a při tom nebýt otrávení! Princ na bílém koni by k mojí ochraně asi potřeboval nějakou gardu. To by mne nelákalo. Princ nebývá často kvůli vladařským povinnostem k dispozici. Je to jen pěkný panáček pro reprezentaci.
Ideálním chlapem pro mne je…
"Muž na svém místě" Takový chlap, o kterého se můžete opřít a dovolit si na jeho rameni i zafňukat!
Můj ideál ale asi bude nedostatkové zboží! Zatím jsem na něj, bohužel, nenarazila, a to už jsem nějaký ten pátek na světě... "Princ na bílém koni" ať si zůstane v pohádkách pro moje malá vnoučátka!
Každá z nás má jiné touhy a sny, ale přeji si, aby snění bylo dovoleno!
Přeji si, aby všechny matky měly možnost Radost ze snění prožít! Ať každá matka může vidět krásno, když zavře oči! Ať se nám, matkám, snění plní!
Vaše Zuzka Vránová
PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ
~ Klaudia Sauerová
VHLEDY ZENOVÉ VĚDMY
~ pro období ve znamení Blíženců (21. 5. – 20. 6.) ~ Dagmar Samandra Čerňová
ÚČAST
Cítíte ten vítr ve vlasech, tu všudypřítomnou svěžest, nastupující jasné barvy? I přesto, že nejsem přímo Blíženec, toto období roku patří k mým nejoblíbenějším. Evokuje mi lehkost, svobodný nádech a čistý, svěží vzduch. Je tak krásné, připojit se ke kráse života a přírody a radovat se s nimi. Být toho účasten, přijímat to, užívat si.
A stejně tak jednoduché je to nenásledovat a zabřednout do starostí, stereotypu a přetížení. Čtyřka Ohně je nositelem ideální rovnováhy v životě. Z půlky dává, z půlky přijímá. Učí nás starat se o své zdroje a kapacitu a rozhodně nejít přes sebe. Ale někdy je to tak těžké. Zvlášť pokud se nám osvědčilo přesvědčení, že mít sebe a své potřeby až na posledním místě a neustále protěžovat potřeby svých blízkých a širšího okolí, je zárukou přijetí.
Někde hluboko za syndromem záchranáře je ukryt strach, že to je jediný způsob, jak zajistit, aby na nás nebylo zapomenuto a abychom byli přijati do komunity, anebo v ní alespoň milostivě trpěni. Víc dávat, být k dispozici a vždy vyhovět ale rovnováhu silně narušuje, a to také znamená, že nám to žádné hlubší a smysluplnější uspokojení dlouhodobě nepřinese.
Dříve nebo později totiž vyjde najevo, že jsme vyhověli ne z čistého altruismu, ale pro malé všimné. Za poděkování, za uznání, za pocit vlastní nepostradatelnosti. A protože naše neustálá pomoc je vlastně tak trochu obchod, při kterém jsme opomněli zmínit jeho pravidla, pochopitelně pro nás nedopadne výhodně.
A proto, užijte si svěžest a sílu plného jara, zahoďte serióznost smyslu života, alespoň pro toto období. Naše kvality včas vyjdou najevo, nebojte. Ba co víc, ukáží se posilněny díky našemu umění užívat si, nadhledu a lehkosti. A k tomu nám dopomáhejte vzdušní Blíženci.
Samandra,
vaše zenová vědma
A to už je od nás pro vás dnes vše.
Těšíme se příště na přečtenou!
Vaši psavci