Kdysi dávno, když jsem ještě sedávala spíše před katedrou než za ní, jsem trávila dny u knih, jež byly psané rukou Sira Terryho Pratchetta. Tehdy jsem ještě netušila, že budu mít někdy možnost projít se po zemi pod vlnami. Anglie je magické místo. Vydala jsem se tam loni v srpnu a ačkoli všude jinde bylo vedro na padnutí, v kraji Terryho čarodějek a malých modrých mužíčků bylo příjemně chladno a deštivo.
Chození po kopcích a starých anglických antikvariátech bylo pro člověka tehdy prakticky přirostlého k pracovnímu stolu něco nevídaného a neskutečně osvěžujícího. Ačkoli miluji déšť, a ten anglický obzvláště, mít nohy 7 dní v mokru, protože mé české boty značky Čína měly značně nedostatečný vodní sloupec, nebylo zrovna extatické. A tak jsem každý večer po návratu z poutí po malebném kraji zvaném Oxfordshire s vděčností nazula teplé papučky, zalila si dobrý čaj vodou o správné teplotě a vzpomínala s láskou na Zdeňka Jirotku mluvícího ústy doktora Vlacha.
Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé.
Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.
Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála.
Mou průvodkyní po krásách onoho prastarého kraje s Bílým koněm, magickou Ridgewayí, tajemným Wayland Smithie či dechberoucím Avebury, byla čarodějka na cestách Tanya St-Lawson. O tom, jak tato veskrze činorodá česká Mulan (již cesty zavedly i do čínského Wudangu, kde trénovala bojová umění) odpočívá, jsme si povídaly ve vlnách japonské sedací vany s velkými hrnky plnými zeleného čaje. Tak nějak se nám totiž stalo, že jsme ten den úplně promokly a promrzly. Až se mi mé fešné botičky zcela rozpadly…
Share this post